Článek
Bienále vládnou pseudoekologické projekty, které chtějí zachránit svět. Přesto, že vybízejí ke spotřebnímu minimalismu, jsou provedeny velmi nákladně. Plýtvá se dřevem, sloupy ze vzrostlých stromů zbytečně přeplňují výstavní prostor, části silných kmenů slouží jako sokly pro primitivní modely či sofistikovanou elektroniku.
Jeden z nejbombastičtějších a „nejméně architektonických“ projektů představuje ruský pavilón, který je vyplněn klenbovitými prostory připomínajícími hvězdnou oblohu, neboť stěny jsou provrtané kulatými svítícími okénečky, za kterými při pozorném pohledu najdete fotografii především se sociální tematikou. Možná i jinou, nebylo v mých silách do všech děr nahlédnout.
Architekti se asi cítí být nespoutanými umělci, celé bienále vypadá jako umělecká instalace, architektonických návrhů je tam poskrovnu. Jsou to často zpupná a draze vytvořená dílka demonstrující příklon ke skromnosti. Jak smutné a typické pro současný svět, který chce vybudovat blahobytnou budoucnost proklamacemi a demonstracemi.
Česko-slovenský pavilón, který tentokrát naplnila slovenská strana, patří k těm nejhorším. Zůstává prázdný, jen po stěnách několik překrývajících se, tedy skoro nečitelných, nápisů. U pultu si lze vypůjčit tablet, skrze který je možno stěny prohlížet. Nikdo z nás nepochopil proč. Asi nejsme dostatečně intelektuální. A asi také proto si dovoluji návštěvu Benátského bienále architektury nedoporučit. Jsou to vyhozené peníze. Raději si za ně dejte dobré italské špagety. Bude jich hodně.