Mezitím se jich dvakrát ujaly dramaturgyně Johana Kudláčková s režisérkou Irenou Žantovskou. Jako České sekretářky a potom Moravské sekretářky nastudovaly ten kousek v národních divadlech v Praze a v Brně.

Revue a show

Proč se v Opavě proměnily podle ulice Ostrožné a ne ve Slezské sekretářky, autor v programu k vlastní takřka autorské inscenaci (překlad, úprava, režie, choreografie, scéna) vysvětlit zapomněl.

Neopavští mohou jen hádat, jestli koncert s kapelou Richarda Mlynáře a s psacími stroji posouvajícími hříčku spíše do muzea než k současnému vybavení kanceláří, jejichž zaměstnanci už dávno opustili sčoty a kalkulačky a disponují počítači, nějak souvisí s Muzeem Petra Bezruče, nebo jestli je v Ostrožné ulici kromě rodného domu slezského barda třeba finanční úřad, kde dámy podle vlastního doznání pracují.

To druhé vyvrací ovšem dost krkolomné finále, v němž nenáviděného despotu, ředitele úřadu a utiskovatele, patrně nového českého kapitalistu vekslácké provenience, vyřídí a v poutech odvádí přepadová jednotka blíže nespecifikovaného policejního odřadu, neříká se, jestli prokorupčního nebo toho druhého, menšinového.

Ale ono vlastně ani v Sekretářkách z Ostrožné nejde o realistickou věrohodnost. Dámy totiž oč méně pracují, o to víc klábosí nebo sní. A některé dokonce i ke štěstí přijdou. Jejich vedoucí se stane ředitelkou, Iveta se vrátí z Ameriky s ženichem…

Nehledejme v Sekretářkách od Hamburku přes Prahu a Brno až po Opavu logiku. Jsou určeny pro soutěžení s televizními shows. A vytáhnou-li diváky od obrazovky do divadla, pánbů zaplať.

Z babiččiny krabičky

Martin Valouch jako Gabriel jistě není erotickým idolem, spíš něco mezi Pepkem Vyskočem a momentálně zaostalým Otíkem, proč ale herečkám tu iluzi nevnutit! Mohou se po něm zbláznit, ačkoli údržbář toho moc neumí, ani zpívat ne. Groszmann opatřil asi dvacítku starých hitů srandovními texty, které Vaňková, Lebedová, Srubková, Muchová, Vykydalová, Štědrá a Štěchová předvádějí s přibližnou intonací, málokdy ale čistě. O umění ovšem moc nejde. Nenáročné publikum tleská, jak to tomu kapitalistovi nakonec nandají, a slzičku utírá, jaké že to měl svět i země - ráj to aspoň na pohled - za normalizace i těsně po ní pěkné písničky.

Slezské divadlo Opava - Franz Wittenbrink: Sekretářky z Ostrožné. Překlad a úprava Roman Groszmann. Režie, choreografie a scéna Roman Groszmann, dramaturgie Alžběta Matoušková, kostýmy Tatiana Masníková, hudební nastudování, aranžmá, korepetice Richard Mlynář, pohybová spolupráce Šárka Vykydalová. Premiéra 16. září, psáno z reprízy 15. října 2012.

Celkové hodnocení: 45%