Článek
Zatímco Carmen neměla s Bizetovou operou společného téměř nic, Aida má s Verdiho slavnou předlohou společnou alespoň zápletku v podobě milostného trojúhelníku Aida – Radames – Amneris. Tím však jakákoli podobnost s operou končí. Ačkoli je totiž muzikál ověnčen několika prestižními cenami Tony Award, k muzikálové špičce nepatří.
Nasládle plynoucí hudba Eltona Johna budí dojem, že jde o jednu jedinou píseň, jež zní od začátku do konce monotónním, hudebními nápady neoplývajícím způsobem.
Na libretu se podíleli hned tři autoři, ale výsledek je vzácně nedramatický, což režie Gabriela Barrea ještě posiluje stereotypním postáváním protagonistů v dekorativních pózách, střídaném sborovými choreografiemi vystavěnými pouze na protikladu elegantních gest opsaných z egyptských reliéfů a „divošského“ křepčení núbijských zajatců.
Pozornost diváků nejvíc upoutají efektní a nákladné kostýmy, jež jinak celkem nezajímavou inscenaci povyšují do kategorie módní show. A samozřejmě kvalitní pěvecké výkony Dashi (Aida), Lucie Bílé (Amneris) a Václava Noida Bárty (Radames), který ale na rozdíl od obou protagonistek, mezi nimiž to občas zajiskří vtipem i ženským souzněním, zůstává jen nudně lyrickým hrdinou.
Jiří Korn si v Zoserovi zopakoval typ intrikána, bohužel ti dřívější byli lépe napsaní. Muzikálovou nabídku české metropole Aida rozhodně nijak neoslnila, je jen dalším „kouskem pro oko“.
Elton John a Tim Rice: Aida, režie Gabriel Barre, hudební nastudování Martin Kumžák, scéna a kostýmy Michaela Horáčková-Hořejší. Česká premiéra 4. 10. HDK Praha.