Původně učitel Tomáš Magnusek se představil v roce 2009 jako producent, herec a scenárista Pamětnice. Ten opus jen málokdo zaznamenal, ale Magnusek pokračoval, a poslal do kin postupně Bastardy, Bastardy II a nyní Bastardy III. Pod těmi už je podepsán i jako režisér.

Začínáme: rozkomíhaná kamera připutuje do místnosti, v níž učitel k smrti zmasakruje tři žáky. Kdo viděl první díly, asi ví proč. Divák, který jich byl ušetřen, se až časem dozví, že šlo o pomstu. Teď se tedy hledá vrah vrahů, ukazují se události z minula, a též se mudruje.

To vše s nevídanou neznalostí základních scenáristických a režijních pravidel. Diváci u řady postav dlouho netuší, kdo je kdo, děj skáče nesmyslně z místa na místo až k obtížné srozumitelnosti, uši rvou osamocená moudra typu „Ty víš, na jaké straně je společnost?“

Samá vulgarita

Výroky jsou to pitomé, ale alespoň nejsou sprosté. Odporné a vulgární jsou totiž prakticky všechny postavy. V čele s žáky, ale pedagogy a zaměstnance školy nevyjímaje. U těch to jde až do nesmyslné karikatury, když třeba ředitel, pokud žactvo nefackuje, aspoň se dloube v nose. Fakt, že učitel s rozvahou brutálně zavraždil tři žáky, je problematizován slovy „nezabil děti, ale tři zrůdy, které vychovala tahle společnost,“ aniž by bylo jen naznačeno, proč se z nich ty zrůdy staly. Leda, že jde většinou o Romy, a že to Magnuskovi stačí...

Tento muž rád mluví o nutnosti ukázat realitu. Jenže to by tu realitu musel zobrazit tak, aby vypovídala cosi o podstatě, a nebyla jen ilustrací teze, že žáci zvláštních škol jsou zrůdy a učitelé rovněž. To ale neumí a dokázal to už potřetí. A jeho snaha převést problematiku „zvláštní školy ano či ne“ z odborných a politických kruhů na plátno, je mírně řečeno naivní.

Bastardi III tak působí ze všeho nejvíc jako projev obsedantně kompulzivní poruchy, konkrétně nutkavosti vyslovovat vulgarity, zobrazovat brutální násilí a sex předkládat v jeho nejohavnější podobě. Opakovaná ilustrace téhož totiž nic nepřináší, stoupá jen „vynalézavost“ samoúčelných záběrů: když starý muž, tak pomočený.

A protože špatné a nepoučené je tu všechno (složení soudu z jednoho profesionála a dvou amatérů, prázdné ulice za bílého dne, nesmyslně opakované dlouhé záběry na ceduli základní škola, agresivně monotónní hudba), působí i celek jako jedna ukoptěná špinavá vulgarita.

Zmínku zaslouží herecké obsazení. Magnusek, ač tak neustále činí, hrát jednoduše neumí. Ale daří se mu opakovaně obsazovat dobré, občas dokonce špičkové herce. Jan Tříska, Rudolf Hrušínský, Ilona Svobodová, Tomáš Töpfer...

Jen oni sami vědí, proč se takového projektu účastní. Bastardům to není pranic platné.

Celkové hodnocení: 0%