Záhy je vidět, že se rozhodně nervou ptáci. Peří létá z polštářů, nadávky a rány si tu navzájem rozdávají dámy Vilhelmová a Krejčíková a pánové Langmajer a Taclík pod vedením režiséra Romana Kašparovského, který natáčí jednu z klíčových scén filmu Všiváci.

Po chvíli vycházejí všichni s úsměvem z dekorace a staví se kolem monitoru na kopr čili kontrolní projekci. Nikdo ani nedutá, dokud režisér neřekne:

„Pěkné, myslím, že to máme… Ale přece jenom: pojďme pro jistotu ještě jednou…“ Maskérky a kostymérky tedy obírají ze saka Marka Taclíka a z vlasů Táni Vilhelmové polštářovou náplň a upravují všechny aktéry do bezvadného stavu, a jakmile dá režisér pokyn, rozjíždí se rodeo znovu.

Dream Team aneb Parta snů

„Pojďme trochu stranou,“ šeptá mi producentka filmu Karla Stojáková, a nahoře u kávy spokojeně vypráví. „Spolupracuji s Romanem už od svého prvního filmu Restart, na něm i na Normalu se podílel produkčně. A když mi před třemi lety přinesl scénář, líbil se mi tak, že jsme se nakonec domluvili, že to bude i jeho režijní debut.

Baví mě formulovat pro sebe některé příběhy. Tenhle jsem sepsal do podoby scénáře a ve chvíli, kdy začal bavit i jiné lidi než mě, jsem si řekl, že bych z něj mohl natočit film.Roman Kašparovský, režisér

Sice jsme projekt o dva roky odložili, protože jsem byla na mateřské dovolené, ale vlastně se to vyplatilo. Teď se nám podařilo dát dohromady ten nejlepší tým, jaký české filmové nebe nabízí: za kamerou stojí Vladimír Smutný, který je pro nás všechny polobohem, skvělým člověkem a dokonalým profesionálem, hudbu bude dělat Jan Muchow, stříhat Adam Dvořák, herecké obsazení jste viděla sama. A to ještě hlavní roli hraje Ondřej Vetchý, další Iva Janžurová, Jiří Mádl, Kryštof Hádek, Aneta Krejčíková, Ondřej Malý.“

Jako kůň před startem

Roman Kašparovský právě vychází z podzemí na polední pauzu. „Jde to dobře,“ pochvaluje si a na otázku, co je to za film, kde se hrdinové rvou jako koně, se smíchem odpovídá: „Tahle scéna je netypická, ale je to rozuzlení příběhu, které se odehraje rychle a hodně expresivně.“

Příběh se točí kolem dvou bratrů, z nichž jeden – hraje ho Jiří Langmajer – je úspěšný neurochirurg, kterému se nedaří zakotvit v soukromém životě. Druhý v podání Ondřeje Vetchého, pro kterého Kašparovský roli psal a jeho postavu s ním i konzultoval, se vrátil z války v Afghánistánu, a ač má dvě dcery, které miluje a chtěl by se o ně dobře starat, není s to se zbavit následků prožitých traumat a vyřešit svízelnou sociální situaci.

Film se odehrává v dětství obou hrdinů, kdy byli nejlepšími kamarády, pak v čase mládí, kdy se kvůli jedné ženě na dlouhá léta rozešli, a nyní v dospělosti, kde je těžiště filmu.
„Už dlouho mě baví formulovat pro sebe některé příběhy,“ říká Kašparovský a pokračuje: Tenhle jsem sepsal do podoby scénáře a ve chvíli, kdy začal bavit i jiné lidi než mě, jsem si řekl, že bych z něj mohl natočit film. Ale než k tomu došlo, napsal jsem ještě pět verzí.“

Jako debutant pak stál před první klapkou filmu čelem ke kolektivu zkušených špičkových spolupracovníků. „Ne, myslím, že jsem neměl trému,“ kroutí hlavou a se smíchem dodává: „Už dva měsíce před natáčením jsem se cítil jako nadupaný dostihový kůň před startem. V noci se mi zdálo, že už točím a nejde to, ve dne jsem se strašně těšil.“

Trochu zhýčkaná hysterka

Než se ostatní naobědvají, provází mě Karla Stojáková dekorací. Na posteli, kde před chvílí zuřilo drama, teď tvrdě spí Jiří Langmajer. „Ten ani nejí, jak je unavený. Každý večer hraje na Shakespearovských slavnostech Richarda III, přichází domů o půlnoci a v šest ráno začíná s námi,“ říká s uznáním producentka. Po špičkách odcházíme, abychom nerušili posledních pár minut vzácného spánku.

K Táně Vilhelmové přisedám s otázkou, čím si ji Všiváci získali. „Scénářem, ale i tím, že jsou tam skvělí spoluhráči. A mám ráda debutanty, mají spoustu energie, dravosti,“ říká herečka a o své postavě prozrazuje: „Jsem taková zhýčkaná hysterka, která neví, co se sebou, ale zároveň hodně miluje svého muže. Takže to dost schytá.“ Poslední, s kým ještě stačím promluvit, je Aneta Krejčíková.

Předpokládám, že poté, co zazářila ve filmech Poupata a Láska je láska, má nabídek, že neví co dřív. „Je to trošku jinak,“ vyvádí mě z omylu sympatická blondýnka.
„Není pravda, že by nikdo nevolal, ale většina telefonátů začíná slovy: ‚Dobrý den, Aneto, já mám pro vás takovou nabídku: je to sice malá role, ale…‘

Takže poté, co měl opravdu velmi dobrý ohlas můj výkon v Poupatech a Lásce, jsem tři měsíce seděla doma úplně bez práce a ptala se sama sebe, co dělám špatně. Ale to je normální, navíc asi nejsem herecký typ na všechno. Je to zkrátka věc štěstí, ale doufám, že se to rozjede.

Chci se věnovat i divadlu, herectví miluji,“ dodává s úsměvem a o své roli ve Všivácích dodává, že hraje zdravotní sestřičku. Jak se dostane do příběhu obou bratrů a jak to se všemi dopadne, uvidíme v lednu příštího roku.