Článek
Zeitlin vypráví z pohledu dítěte osud jedné vyděděnecké komunity v Louisianě, jejíž už tak těžký život zasáhne přírodní katastrofa v podobě hurikánu a záplav. Přesto dál lpí na svém způsobu života a odmítá opustit louisianské bažiny plné divokých stvoření, těch zvířecích i lidských.
Divoká stvoření jižních krajin
Hlavní hrdinkou je šestiletá Hushpuppy, žijící s otcem v rozpadlém domku uprostřed divočiny, kterou odděluje od civilizované Ameriky velká protipovodňová hráz. Matka kamsi zmizela a dívce zbyl jen drsný táta, napůl bezdomovec a alkoholik. Hushpuppy si žije spíše sama pro sebe. Zabývá se zvířaty, vařením a pochůzkami kolem domku, přičemž si představuje fantaskní pravěké tvory.
Jednoho dne přijde bouře a smete svět, který znala. Všechno je zničené, celá ves přijde o svůj skromný majetek a otec navíc umírá na neléčenou chorobu. Úřady je chtějí převézt do provizorní noclehárny, ale skupinka venkovských samorostů, kteří chytají ryby a kraby holýma rukama, se zuřivě brání.
Scénáristicky vlastně nic převratného, tady ale vůbec nejde o rafinovanost příběhu, jde spíše o koňskou dávku emocí, kterou Divoká stvoření jižních krajin vyzařují díky výjimečné souhře kamery, hudby a pozoruhodných hereckých výkonů neherců.
Divoká stvoření jižních krajin
Film dýchá syrovostí života, obdivuje řád přírody, proti kterému je každý člověk malinký jako šestiletá holčička. Vypráví o lidech, kteří jsou ochotni za svou svobodu dát cokoliv a odmítají civilizaci, i když jde o život. Z jistého pohledu jsou to blázni, z jiného jediní skutečně svobodní lidé.
Zeitlin se rozhodně nebojí dojímat, pro někoho snad až moc, ale autentičnost neherců (malá Quvenzhané Wallisová v roli Hushpuppy, pekař Dwight Henry v roli otce) to vyvažuje a ospravedlňuje. Když se Hushpuppy pere s rozčileným otcem nebo se odvážně na vlastní pěst vydává do světa hledat matku, věříte jí každé slovo. Sentiment tu jistě nechybí, ale v tomto případě si nezaslouží přívlastek hloupý.