Snil jste o kariéře spisovatele, když vám rodiče v patnácti letech koupili psací stroj?

Myslím, že to byla spíš velká inspirace než vědomá touha stát se spisovatelem. Měl jsem rád příběhy, to ano, ale řekl bych, že šlo víc o romantickou vizi o budoucí aktivitě.
Přesto to byl pro mě důležitý okamžik. Vnímal jsem to jako výzvu, které jsem chtěl vyhovět. Je to podobné jako s vámi. Nevím, zda jste chtěl být novinářem už v dětství, ale jistě jste nějakou formu zvídavosti dával najevo.

Říkáte, že máte rád Franze Kafku. Čeho si na jeho díle zvlášť vážíte?

Traduje se, že svět jeho postav je jen smutný, ponurý. Jsou to charaktery, v nichž jsou stěsnané velké emoce, jsou nejen temné, nešťastné, ale i plné vášně. Jsou nezvyklé a komické. Zapomíná se na to, že Kafka má svérázný humor. Těším se, až navštívím místa spojená s jeho životem.

Jak se Kafka do Nepálu dostal?

Jako chlapec jsem navštěvoval církevní školu, kde jsme se učili anglicky. Takže jsem si ho četl v anglickém překladu.

V románu Buddhovi sirotci popisujete vlastně milenecký příběh sirotka Rádži a dívky Nilu pocházející z bohaté rodiny, kteří spojí své životy. Což je v nepálské kastovní společnosti projev až revoluční vzpoury. Nakolik jsou zážitky a postoje Rádži fikcí a nakolik jde o váš portrét?

Mého osobního života? Jeho inspirace se víc projevovala v první knize povídek nazvané Boha vězní v Káthmándú. Rádža nemá rodinu, nemá přátele, vše si musí získat sám. Jeho emocionalita je samozřejmě spojena se mnou. Nejvíc jsem se však zajímal o jeho karmu, o důsledky jeho činů, které se projeví v dalším životě. To se nakonec týká každého z nás.

V románu mluvíte o inspiraci, kterou pro Nepálce znamenal pád berlínské zdi. Co jste si vy sám tehdy myslel?

Je to zajímavá věc. Svět je někdy menší, než se nám může zdát. Pro boj Nepálců za demokracii to byl důležitý moment. Byl jsem tehdy mladý student, s kamarády jsme se o pád zdi samozřejmě zajímali.

V románu je to okamžik, kdy se lidé o té události baví a vnímají ji jako inspiraci svého úsilí o přeměnu společnosti ve více demokratickou. Chtěli jsme se zapojit do změn, které se projevily v Evropě. Poznával jsem tehdy třeba emigranty z Bangladéše a vnímal jsem potřebu společenské změny.

Boj o lidskou důstojnost je vám trvalou inspirací. Je v Nepálu hodně partnerů, jako jsou vaši hrdinové Nilu a Rádža?

Nilu je vlastně feministka, která proměňuje svůj ženský osud. V Nepálu je nyní víc takových osobností, které odmítají kastovnictví. Přibývá sňatků, které propojují různé sociální vrstvy. Lidé lámou obruče, které svíraly tradiční pojetí života. Zajímá mě, jak se moje postavy vyrovnávají se soubojem tradice s moderností, jak se proměňují zvyky.