I zvolená instalace mi nepřipadala nejlepší a spíše podtrhuje jistou improvizovanost. Kdyby brněnské bienále nabízelo jen toto, litoval bych cesty do Brna. Naštěstí bienále nabízí doprovodné výstavy a ty si zaslouží maximální pozornost.

Fascinující je především výstava Dvě nebo tři věci, co vím o Provo, což je upravená repríza expozice, která byla od února do března minulého roku v Amsterodamu. Provo bylo nizozemské levicové anarchistické hnutí, které veřejně a účinně vystupovalo vůči vládnímu establishmentu. Jeho hlavní osobností byl Rob Stolk, který vlastnil malou tiskárnu, jež mu poskytovala absolutní svobodu projevu: slovního i grafického.

Provo existovalo pouze dva roky (1965 až 1967), ale jeho dozvuky nadále po řadu let ovlivňovaly mládež v Amsterdamu i v zahraničí. Na výstavě je třeba ukázáno propojení s Knížákovým pražským hnutím Aktuál. Výstava o Provo není jen strohou dokumentací, ale přímo reinkarnací 60. let, tehdejší bouřlivé nálady, nadějí a snů, davové psychologie i květinové revoluce. Označil bych ji za vzorovou ukázku toho, jak se dá k podobným fenoménům vracet. Bilance v Amsterdamu vznikla jako reakce na vládu pravicové koalice, která v Nizozemí zásadními finančními škrty decimuje kulturní aktivity.

Revolta 60. let

Podle slov nizozemských organizátorů měla „oživit v Amsterodamu duch odporu“. U nás je to spíše dávná historie, ale působivě představená. Pro všechny, kteří někdy něco četli o revoltách 60. let, jde o fascinující podívanou, kterou nenahradí žádná teoretická kniha nebo televizní dokument.

Neméně zajímavá je bilanční přehlídka plakátů, které zvaly české a moravské hudební fanoušky v posledních padesáti letech na rockové a popové koncerty. Zájemci tu najdou čistě amatérské práce týkající se různých regionálních hudebních vystoupení, ale také vrcholně profesionální grafické výkony věnované prvním velkým domácím koncertům hvězd.

Velmi nápaditě výstavu připravil Karel Haloun ve spolupráci s depozitářem Moravské galerie v Brně, která obsahuje nejrůznější doklady hudební propagace. Je to občas nostalgické zavzpomínání si na léta minulá, připravené se vkusem a nápaditostí.
Návštěvníci brněnského bienále by zcela jistě neměli vynechat malou retrospektivu Květy Pacovské, která opět ukazuje, jak kreativní grafičkou je a jak vysoké mezinárodní mety autorka dosáhla.

Knihy Pacovské byly přeloženy do řady světových jazyků

Pacovskou doma známe možná méně, než jak ji obdivují třeba v sousedním Německu. Její autorské knihy byly přeloženy do řady světových jazyků, vycházejí kromě Evropy také v USA, Japonsku a v Číně.

Především díky doprovodným akcím je letošní Mezinárodní bienále grafického designu v Brně zajímavé a stojí za to se sem vypravit. Moravská galerie připravila přehlídku s velkým nasazením, věnovala do tohoto projektu značnou tvůrčí energii, byť jsem přesvědčen, že tak významná a prestižní akce pro Českou republiku by si zasloužila štědřejší státní finanční dotaci.

V pořadí už pětadvacáté bienále je otevřeno denně kromě pondělí a úterý až do 28. října ve všech výstavních prostorách Moravské galerie v Brně.

Celkové hodnocení: 85 %