Adamová ztvárňovala tragické postavy, zvládala i vytříbené umění konverzačního a komediálního herectví. Odešla s ní část slavné poválečné historie českého divadla.

Během smutečního obřadu, který ze zvukového záznamu zahájila Solvejžina píseň Edvarda Griega z inscenace Play Strindberg, poukázalo na umělecké i lidské kvality zesnulé několik řečníků. Její herecké mistrovství připomněl ze záznamu úryvek monodramatu Lidský hlas, ve kterém excelovala mnoho let v pražské Viole, či část hereckého koncertu s Janem Werichem v televizní hříčce Kočár nejsvětější svátosti.

Vlevo předu Eliška Blazerová, vpravo Květa Fialová

Vlevo předu Eliška Blazerová, vpravo Květa Fialová

FOTO: Petr Horník, Právo

Právě Werich jí v polovině 50. let nabídl angažmá v Divadle ABC. V Městských divadlech pražských zůstala v angažmá do roku 1990, hrála tu pak pohostinsky dalších sedm sezon.

V čestné stráži u katafalku s rakví se vystřídali především herci. Například Lubomír Lipský, Dalimil Klapka, Oldřich Vízner, Alois Švehlík, Vlastimil Harapes, Jana Drbohlavová, Libuše Švormová, Václav Postránecký, Jan Hrušínský a Eliška Balzerová. Objevila se mezi nimi také Dagmar Havlová, která Adamové před 15 lety předávala cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

V popředí Jan Hrušínský a Oldřich Vízner

V popředí Jan Hrušínský a Oldřich Vízner

FOTO: Petr Horník, Právo

Mezi květy byly věnce a kytice od Divadla na Vinohradech, Herecké asociace a Městských divadel pražských. "Své profesorce" poslali věnec zástupci všech fakult Akademie múzických umění.