Pocházíte z významné hudební rodiny. Cítíte rozdíl v přístupu k hudbě mezi vámi a vašimi sourozenci Natem Kingem a Ikem?

Hudba byla v naší rodině všudypřítomná. S bratry jsme vnímali hudbu podobně, Nat byl nejstarší a proslavil se nejvíc, byl v určité době velikou americkou televizní hvězdou. To s sebou ale neslo i jistá negativa – v té době se totiž černoch nemohl jen tak objevit v celostátní televizi.

Ike byl také jedinečný hudebník a jednu dobu jsme spolu trávili mnoho času na turné. Jestli jsme měli rozdílný přístup, pak to bude určitě slyšet z nahrávek. Ale hudba, to byl vždy svět nás všech. Všichni jsme ji vášnivě milovali.

Váš syn Lionel Cole a neteř Natalie se pohybují v pop music. Jak na současný pop nahlížíte?

Je velice různorodý. Co dělají Lionel i Natalie, obdivuji a respektuji.

Byl pro vás jako pro jazzmana pop někdy inspirující?

Pro mě je mnoho z toho, co se obvykle považuje za jazz, vlastně pop music. Kromě toho i v mém repertoáru je mnoho písní z žánru pop music. Když se mi nějaká líbí, prostě ji zařadím do svého repertoáru, ale interpretuji ji po svém. Důležitý je však pro mě text. Snažím se, aby bylo jasné, o čem zpívám. Doufám, že na koncertě v Národním divadle to diváci poznají.

Máte na svém kontě několik nominací na Grammy a získal jste různá ocenění. Jakou pro vás mají hodnotu?

Je příjemné být oceněn, nicméně žádná cena nemůže nahradit odezvu publika při koncertě. Té si vážím nejvíc.

Po čem ve svém hudebním životě ještě toužíte?

Být co nejčastěji na pódiu, v kontaktu s publikem, hrát se skvělými hudebníky a být v dobré kondici, abych mohl cestovat. Tohle všechno se mi zatím daří. Nicméně mám i osobní přání. Chtěl bych, aby se mé ženě, která mi je v životě obrovskou oporou, ale v nedávné době bohužel onemocněla, vedlo zase lépe.

Prošel jazz během vaší kariéry velkou proměnou?

Myslím, že ano. V jazzu se odráží mnoho vlivů – pop, r&b, rock, ale jsou patrné třeba i vlivy klasické hudby. Určité jazzové směry a interpreti nebo autoři jdou cestou, která je mnohdy i objevná, ale často se vzdalují posluchačům. Současný jazz je jako broušený diamant, jehož každá ploška září jinak. Je to jako v malířství: co malíř, to jiný svět. Můj jazz ale zůstává tím, čím dlouhou dobu je. Je to prostor pro nosné melodie, působivé balady a samozřejmě swing.