Vyšel sborník samizdatových úvah socialisty Čestmíra Císaře z let 1975–1989

Vystudovaný historik a sociolog „uklizený“ do Památkového ústavu, kde po roce 1970 působil až do odchodu do penze pod příkazem „nezvyšovat plat“, se tam věnoval úkolu sepsat rozsáhlou studii o vývoji a stavu měst. Vypracoval deset dílů o třech tisícovkách stran.

V roce 1976 napsal rukopisnou knihu Úvahy časové i nečasové, inspirovanou eurokomunisty odmítajícími Brežněvovu doktrínu, k výročí vzniku Akčního programu KSČ (1978) napsal Náš spor je zásadní.

Mezi mnoha vyjádřeními k domácí i zahraniční politice státu vyniká knižní úvaha Na okraj české otázky (1984), hlásící se nejen názvem k myšlenkovému odkazu T. G. Masaryka. Poučené jsou myšlenky věnované tradici i budoucnosti Evropy.

Není až tak důležitý dobový ohlas těchto prací či dopisů určených prezidentu Husákovi, ideologovi Janu Fojtíkovi či Michailu Gorbačovovi. Ze strany státní moci to byly vždy pohovory s důstojníky StB, které „zevšedněly a nudí i samy iniciátory a vykonavatele“. Pozoruhodnější je jejich vyznění s odstupem čtyř desítek let.

Tehdy se Císař mj. vyhrazoval vůči „vyklešťovatelům a falšovatelům českých dějin“, připomínka jeho myšlenek věrných vizi sociální spravedlnosti s nefalšovanou demokratičností nastavuje zrcadlo i dnešku.

V jiných podmínkách se projevuje také snaha „jen natahovat ruce a brát pro sebe“, což se řadě lidí stalo příkazem doby, některými politiky doporučovaným. Zamyšlení nad knihou Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu, v níž se stal terčem pomluv sám Císař, ukazuje jeho polemickou metodu. V klidu a věcně probírá pro a proti, aby vyslovil svůj soud.

Návštěva u legendárního brankáře Františka Pláničky v roce 1984 je dokladem zájmu o člověka i vizitkou Císařova vytříbeného jazyka. Ne nadarmo napsal úvahu zamýšlející se nad chystanou jazykovou reformou.

I kapky proděravějí kámen je cenná kniha připomínající neortodoxnost českého politického myšlení, novým generacím pak ukazující bez zaujatých ideologických korekcí reflexi ne tak dávné historie.