Na pultech knihkupectví se nedávno ocitl titul Ruda z Ostravy - Besceler!!! Do jaké míry v ní čerpáte z vlastních zážitků a do jaké míry je to „autentický životopis“ Rudy?

S Brunem Ligockým to vydáváme za čistou autobiografii, ale posluchači našeho pořadu na Frekvenci 1 už jsou zvyklí brát Rudovy činy s rezervou. Takže i bez uvozovek chápou autentičnost jeho autobiografie nikoli doslova. Do knížky jsem zakomponoval příhody mého táty a mé vlastní zážitky z dětství. Takže výsledek je tak třicet procent Michala, třicet Rudy a třicet čiré fikce.

Jak se na knížku tvářili vaši rodiče? Přece jen v ní otce prezentujete dost odvážně…

Zvládli to v pohodě. Z mého táty je tam opravdu hodně. Máme stejný humor a zdědil jsem po něm i způsob vyprávění. Jezdili jsme spolu na pionýrské tábory a tam byl táta vždycky duší společnosti. Když pršelo, uměl ve stanu vyprávět tak, že se všichni váleli smíchy. Po něm jsem šoumen, po mamince mám spíš tendenci k umění pointy. Naši dostali knížku „ke schválení“ ještě předtím, než šla do tisku. Přečetli ji s chutí, bavili se, cenzura žádná, nic jsme neškrtali.

Když jste se rozhodoval pro budoucí povolání, měl jste kromě přihlášky na ostravskou konzervatoř jako další možnost průmyslovku v Havířově. Dovedete si představit, že by z vás místo herce a moderátora byl skutečný Ruda z Ostravy?

Dost dobře ne. Na průmce bych asi nevyšel z průšvihů, pokud by mě rovnou nevyhodili. Vždycky jsem byl takový tydýt, od čtvrté třídy jsem se učil hrát na kytaru a vymýšlel scénky. Ale pořád mě nenapadlo, že by ze mě mohl být herec. Toužil jsem být letec, dokonce jsem absolvoval přípravný tábor, který byl dost drahý, a když jsem si tu leteckou dráhu rozmyslel, tak na jeho zaplacení padl otcův měsíční plat. Ale rodiče byli úžasní. To oni přišli na to, abych své průšvihy zkusil proměnit v profesionální dráhu herce.

Byl problém se na konzervatoř dostat?

Přijímací komise na ostravské konzervatoři ze mě zjevně byla dost v šoku: přišel kluk z Českého Těšína, který neuměl mluvit, tvrdě lámal do řeči polský akcent a přitom chtěl být hercem! Ale myslím, že jsme to zvládli – oni i já. Na přijímačky se mnou jel táta, a když jsme se vraceli na nádraží, zastavila nám sanitka s tátovým známým, která nás svezla zpět do Těšína. Oba jsme se tísnili vzadu vedle pacientky s nohou v sádře. Říká se, že sanitka nosí smůlu, mně ale přinesla štěstí.

Jaký má knížka ohlas?

Zatím dobrý, připravujeme druhý díl, má vyjít před Vánocemi. Vydavatelství chtělo pokračování hned, ale přesvědčili jsme je, že Ruda potřebuje něco prožít, nějaké nové skandály a výzvy. Česká televize Ostrava mě oslovila s nabídkou asi pětačtyřicetiminutové talk show, ve které by Ruda svým rázným způsobem zpovídal dva mediálně známé hosty. A samozřejmě nebude chybět ani kytara. V září bychom si to chtěli vyzkoušet naživo, a pokud budeme mít ohlas, měli bychom snad od ledna začít vysílat pravidelně.