Nabídek podle mluvčí ministerstva Markéty Ševčíkové přišlo šest, obálky s nabídkami byly otevřeny ve středu. „Detaily se dozvíte na tiskové konferenci,“ řekla Právu. Jenže na dotaz, co přesně chce ministerstvo pojistit, nesdělila mluvčí MK žádné podrobnosti s tím, že specifikace nebyly předem nastaveny.

„Chtěli jsme, aby to bylo co nejvíce otevřené a pojišťovny mohly přijít s vlastními nabídkami. Nedávali jsme žádný finanční strop,“ řekla Právu Ševčíková. Přitom se jedná o pojištění movitého i nemovitého majetku, ministerstvo tím chce ušetřit. „Každá instituce je dosud pojištěna sama, některá je zbytečně přepojištěna, jiná zase nedostatečně,“ dodala Ševčíková.

Jan Marek z odboru komunikace České pojišťovny (ČP), která ministerstvu poslala svou nabídku, Právu sdělil, že v této chvíli probíhá kolo, v němž pojišťovny dokládají své kvalifikační předpoklady. „Ty, které je splní, obdrží kompletní zadávací dokumentaci, na základě které budou schopny vytvořit konkrétní nabídku,“ uvedl.

Jelikož by se pojištění vztahovalo na majetek velké hodnoty, musela by například Česká pojišťovna podle Marka oslovit zahraniční zajistitele: „A protože se ČP se zakázkou podobného rozsahu a zadání dosud nesetkala, je obtížné odhadnout stanovisko zajistitelů.“

Některá díla jsou těžko pojistitelná

Není také jasné, zda existuje vyčíslení veškerého majetku ministerstva a jestli to je vůbec možné. Jen Národní památkový ústav platil podle informací ČTK za pojistku pět miliónů korun ročně; pojištěn byl na 400 miliónů, hodnotu veškerého majetku vyčíslil na více než 225 miliard. A například Národní muzeum pečuje o 20 miliónů sbírkových předmětů. Navíc podle některých ředitelů příspěvkových organizací sjednáním společného pojištění vstupuje ministerstvo do jejich kompetencí.

„Problém má dvě stránky. Jde o pojištění budov a o pojištění uměleckých sbírek. Musím říci, že by nám vyhovovalo pojištění nemovitého majetku. Je to ostatně státní majetek. Druhá věc je pojištění sbírek, a tam si nedovedu představit, že by něco takového bylo možné centrálně udělat,“ uvedl Vít Vlnas, ředitel Sbírky starého umění pražské Národní galerie.

Důležitý je rovněž fakt, že při stanovení ceny pojistného u mimořádně cenných děl se v potaz kromě výše spoluúčasti bere i kvalita zabezpečení vystavovaného předmětu. S tím by se řada institucí mohla dostat do těžko řešitelné situace.

„Požadovali bychom neprůstřelné zasklení ze všech stran, nepřetržité monitorování celého prostoru funkčním systémem CCTV s patřičnou dobou archivace záznamu, zabezpečení funkčním systémem EZS s tzv. plášťovou, prostorovou a předmětovou ochranou ve stupni zabezpečení 4 a též zabezpečení fyzickou ostrahou. Teprve pokud by vystavovatel splnil podmínky zabezpečení, bylo by možno o pojištění uvažovat,“ prozradil Jan Marek.