Článek
Na tiskové konferenci minulý týden jste řekli, že první krok k usmíření dvou znesvářených táborů v Pražském výběru nastal na pohřbu Václava Havla. Usiloval bývalý prezident i za svého života o to, aby se na jedné straně Michal Pavlíček a Vilém Čok, na druhé Michael Kocáb a Klaudius Kryšpín dali dohromady?
Kocáb: Neměli bychom to přeceňovat. Havel měl na srdci jiné a daleko důležitější věci, než byl rozkol v Pražském výběru. Je ale pravda, že nás měl rád, a kdykoli přišla řeč na kapelu, tak o to usiloval hodně. V roce 2011 nám dokonce napsal dopis, abychom se zase spojili. Udělal to u příležitosti dvacátého výročí odsunu sovětských vojsk z tehdejšího Československa.
Pavlíček: Havlova reakce byla přirozená. S Michaelem se znal dlouho, já jsem se s ním sblížil, když jsem psal hudbu k filmu Odcházení, který režíroval. Cítil, že je mezi námi napětí, ale nikdy se mu nepodařilo ho zažehnat. S Michaelem jsme si podali ruku až na jeho pohřbu, a tam se to mezi námi zlomilo.
Kocáb: Když jsme se rozhádali, Havel nás pozval na Lávku v Praze. Intenzivně nás dával dohromady, vysvětloval, že hádky nemají smysl. Bylo to pro něho tak silné, že si tenkrát na té schůzce dokonce zapálil cigaretu.
Zatím jste oznámili pět listopadových halových koncertů. Co bude s kapelou pak?
Kryšpín: Rozhodně jsme si neřekli, že odehrajeme pět koncertů a skončíme. Bavili jsme se už i o tom, že nenatočíme další desku. Teď se ale soustředíme především na turné.
Pavlíček: Uvidí se, jak budeme fungovat, jak budou reagovat fanoušci a jestli se třeba neukáže, že už jsme staří dědkové, kteří by se na to měli vykašlat. Koncerty jsme si naplánovali pro radost. Současně na nich ale budeme obhajovat své krédo.
Čok: Osobně cítím, že to děláme i kvůli narovnání vztahů mezi námi. Na rovinu říkám, že když nás fanoušci zavrhnou a nebudeme je zajímat, Pražský výběr nejspíš skončí.
Kocáb: Já si zase myslím, že ať už turné dopadne jakkoli, měli bychom nahrát další desku.
Na turné budete prezentovat i album Straka v hrsti, které jste natočili před třiceti lety, a dodnes patří k nejlepším v české hudbě. Jak si vysvětlujete jeho sílu?
Kocáb: Podle mě je prostě perfektní. Mám už dnes od něho takový odstup, že ani nepoznám, kdo kterou písničku složil. S tímto odstupem musím ale vážně konstatovat, že se nám povedlo natočit dobrou desku. Také si myslím, že je nesmírně originální. Před námi ani po nás tu nikdo nic podobného neudělal.
Hrubeš: Když jsme ji točili, hledali jsme kolektivní přístup. Šlo nám o to, vyjádřit se jako kapela, ne jako jednotliví autoři.
Kryšpín: Pro mě je jakýmsi generačním vzkazem. Tenkrát jsem v kapele nebyl, ale byl jsem fanoušek, který chodil na koncerty a vždycky byl v první řadě.
Pavlíček: V pravou chvíli se setkali lidé, mezi kterými to zajiskřilo, a tak vzniklo skvělé album. Říkám tomu mystérium nebo fluidum. Tyhle hlubší vazby patří ke všem zajímavým hudebním projektům.
Máte představu, jaké vaše následující album bude?
Pavlíček: Když jsme se domluvili, že se vypravíme v listopadu na turné, spadl ze mě stres a začal jsem chrlit takové ty typické výběrovské nápady. Měl jsem je v sobě šoupnuté i předtím, ale z pochopitelných důvodů byly zasunuté někde stranou. Mám chuť se do té desky pustit, a když ji budeme mít v kapele všichni, bude to fajn. Jediné, co by mohlo být problémem, bude shodnout se na výpovědi.
Jak to myslíte?
Pavlíček: Jsme už přece jenom starší chlapi, a myslím si, že domluvit se na společné řeči textů bude možná složitější než v minulosti.
Hrubeš: Svět poskytuje obrovské množství témat...
Pavlíček: To je pravda, ale ty se na ta témata díváš jinak než třeba já nebo Michael.
Kocáb: Na naší tiskové konferenci hovořil i textař Franta Ringo Čech. Neměl bych nic proti tomu, kdyby nám texty na nové album napsal on. Myslím si, že se na svět dívá podobně jako my.