Lioness nám připomíná hlavně fakt, že Amy fascinovala hlasem. V kvalitě zpěvu problém není, většina z tracků zachycuje její umění vyvolat dramatické napětí pouhým roztržením slova, spolknutím jediné hlásky, protáhnutím jediné slabiky.

Nemá cenu zakrývat, že kvalita samotných skladeb je tu relativně slabší. Podtrhněme slovo relativně – srovnáváme-li s dnešním českým popem, jedná se o špičkovou kvalitu, srovnáváme-li ale s přelomovým albem Back to Black, je tu evidentní pokles.

CD nabízí vlastně jen alternativní verze jejích starších věcí nebo coververze cizích. Tohle totiž není skutečné album Amy Winehousové, neměla nad ním uměleckou kontrolu a nikdy to vydat nechtěla, přinejmenším ne v této podobě. Jde o pouhé střípky z Winehousové, třebaže hezké, o desku poslepovanou bez jejího svolení z různých dem a vyhozených nahrávek, které se nedostaly na předešlá LP.

Je dobré si uvědomit, že ta hudba, kterou slyšíte, ve skutečnosti nikdy neexistovala, a není ji možné nikdy provést naživo. Dema byla producenty libovolně dohrávána, dozpívána a mnohdy zbytečně aranžována až přearanžována (týká se hlavně backgroundových vokálů). I tak stojí za poslech, protože na druhou takovou zpěvačku si počkáme určitě pár let.

Celkové hodnocení: 70 %