Před dvěma lety jste vydal debutovou desku Hlavolam, ze které vzešly dva hitové singly – Teď hned a Akorát. Přesto jste se nestal na české poměry hvězdou. Proč?

Máte pravdu, obě písničky byly velice úspěšné, patřily a dodnes patří k nejhranějším českým skladbám. Mohlo se samozřejmě stát více věcí, ale přišlo to v době, která nástupu nového jména příliš nepřála. Mám spíš pocit, že se všechno teprve ukáže. Nenechal jsem se ale odradit, tvořím dál a je tu druhé album, se kterým chci své místo potvrdit a jít dál.

Proč ta doba nepřála novým jménům?

Dělal jsem maximum pro to, abych byl vidět. Existovala ale spousta různých okolností, proč to nevyšlo. Uvědomuji si například, že jsem až tak často nevystupoval a nebyl jsem asi na akcích, které byly důležité. Byl jsem v jakémsi vakuu, ale dostávám se z něho. Dnes hraju třikrát až čtyřikrát týdně a v létě jsem vystupoval i na festivalech.

Dva hity dokázaly, že jste schopen napsat silnou písničku. Oslovili vás ke spolupráci i jiní zpěváci?

Pro Olgu Lounovou jsem složil písničku Padám, která je na jejím prvním albu. Napsal jsem ještě jednu skladbu pro velmi známou osobnost, ale o té nemůžu mluvit. Až vyjde, bude to pro mě velká satisfakce a čest. Nikdy jsem nepomyslel, že bych mohl napsat písničku pro někoho tak hvězdného…

S jakými plány jste nahrával své nové album?

Chtěl jsem se posunout po textové stránce, být dospělejší. Šlo mi také o to, aby to album bylo jednolité. Na debutu byly balady i tvrdé písně postavené na kytarových riffech. Líbí se mi to, chtěl bych zpívat mnoho stylů, ale vím, že je třeba profilovat se v tom, co je mi nejblíž. A to je melodický pop. Dlouho jsme pracovali na co nejlepším zvuku desky, tak aby zněl co nejmoderněji. A to se myslím povedlo…

V Nikdy víc jste se dotkl hip hopu – hostuje v ní raper Marpo. Proč ten úkrok?

Hip hop je další styl, který mám rád. Marpo i já jsme hráli na Cenách Óčka a oba jsme dostali ocenění. Spontánně mě napadlo, že bych s ním chtěl navázat nějakou spolupráci. Líbí se mi jeho texty, je to skromný, inteligentní kluk a ještě hraje na bicí v Chinaski, takže vše cítí jako muzikant. Poslal jsem mu demosnímek a on spolupráci přijal. Konečnou verzi toho skvělého textu jsem měl ale až týden před koncem nahrávání. Dlouho s ním totiž nebyl spokojen.

Jako bonus je na albu písnička Nic nevzdávám, na níž jste spolupracoval s Aňou Geislerovou. Pokud vím, ta skladba má svůj příběh.

Loni to byla titulní píseň pochodu proti rakovině prsu. V roce 2009 jsem na té akci zpíval jako host a atmosféra na mě silně zapůsobila. Byla tam velmi pozitivní energie. Během týdne jsem pod vlivem toho zážitku napsal písničku Nic nevzdávám, poslal jsem ji organizátorům a oni mi obratem napsali, že se jim líbí a chtějí, abych ji nahrál.

Tu písničku má řada nemocných žen ráda a tvrdí, že jim psychicky pomáhá. Zajímá vás i takový efekt vaší tvorby?

Je pro mě zásadní. Dostal jsem dar zpěvu a schopnosti napsat písničku. Mou povinností je ho rozvíjet a jeho prostřednictvím pomáhat. Pro mou tvorbu je největším zadostiučiněním, když mé písničky dokážou někomu pomoci. To má pro mě velký smysl.