Hlavní obsah

Výtvarník Jan Pfeiffer: Zajímají mě fyzické danosti prostoru i těla

Právo, Kateřina Farná

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Absolvent Akademie výtvarných umění Jan Pfeiffer přistupuje k umění jako k laboratoři, v níž zkoumá jedince, tedy člověka, v jeho přirozeném i uměle vytvořeném teritoriu. Jako nástroje využívá video, instalace či animace. Letos byl oceněn českou Henkel Art Award.

Článek

Vaším klíčovým tématem je společnost, člověk a jeho vztah k prostoru. Proč?

Je to základní, jednoduché téma, které sám každodenně prožívám a zároveň se ho snažím prostřednictvím své práce uchopit. Osamocená postava je určitým archetypem – divák do ní může promítnout sám sebe.

Zajímají mě fyzické danosti prostoru i lidského těla, které ovlivňují naše chování a rozhodování, protože jsme vždy zapasováni do určitého celku, v němž se musíme vyrovnat s uspořádáním prostoru i sociální strukturou kolem nás.

Přitom si pohráváte s geometrickými tvary, které pohybující se člověk vytváří.

Myslím, že geometrie je pro mě spíše prostředník. Třeba v antice kružnice symbolizovala demokracii, protože od středu je všude stejně daleko. Z tohoto hlediska mě zajímají především osově souběžná rozvržení, zdánlivě dokonalé proporce, často se používající v architektuře a urbanismu. Obvykle je najdeme v budovách a prostranstvích symbolizujících moc. Geometrii tudíž vnímám jako základní cestu, jak vybudovat systém – město, politiku.

Jak vznikl zajímavý projekt Zkratky?

Zkratky přeneseně vnímám jako možnost najít individuální tvůrčí řešení i v prostoru, který nám něco diktuje. Nejprve jsem si fenoménu zkratek začal všímat jako chodec v parcích a městské zeleni. Začalo mě zajímat, proč lidé zkratky vytvářejí, a jestli je to všude stejné.

Začal jsem je proto vyhledávat pomocí satelitních snímků po celém světě a zjistil jsem, že se objevují především v místech, kde existuje nebo dříve existoval politický režim, který uspořádáním veřejného prostoru deklaroval určitou, hlavně totalitní ideologii.

Tím se vracíme ke zmíněné geometrii: často v těchto uspořádáních vznikají velké geometrické plochy, jimiž si běžný chodec musí přirozeně zkrátit cestu. Naopak pro místa, která totalita nezasáhla, jsou charakteristická organičtější řešení, kde zkratky nejsou třeba.

Co chystáte nového?

Pracuji teď na výstavě pro pražskou Galerii ETC. Zároveň společně s Tomášem Vaňkem vedeme Galerii Pavilon, která se nachází v bývalé kůlně v jednom z malostranských dvorků.

Začínám také spolupracovat s týmem architektů, společně bychom se chtěli věnovat tématu vládních budov a jejich vlivu na okolí i samotná politická rozhodnutí, která se v nich odehrávají.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám