Článek
Pokud vím, vaše kořeny nejsou pouze české…
Narodil jsem se v Čechách, maminka je Bulharka a táta Čech. Odmalička jsem s mámou mluvil bulharsky a odmalička každý rok jezdíme do Burgasu, kde mám polovinu rodiny. Už jako dítě jsem tam dostal přezdívku Loco, kterou dodnes používám. Když jsem byl členem skupiny Temperamento, s druhým zpěvákem a kytaristou Azim jsme si v nadsázce říkali „mistře“, když ten druhý něco zkazil. Odtud je zbytek mé přezdívky.
Jaký byl váš první hudební úspěch?
V sedmnácti jsem začal působit s původně bulharskou kapelou Artery, se kterou jsme hráli balkánský folklór říznutý metalem. Bylo to docela zajímavé, rok jsme strávili v Čechách a potom jsme se přesunuli do Holandska. Já to tam ovšem po roce vzdal, protože jsem byl na bohémský život malý pankáč. Během roku jsem se stěhoval asi šestnáctkrát, z gauče na gauč a potom zase na matračku. Život z ruky do huby nebyl nic pro mě, a tak jsem to v roce 2002 vzdal. Měsíc nato se podařilo Artery vyjednat zkušební koncert v Americe pro asi tři vydavatelské firmy. Mrzelo mě, že jsem se ho už nezúčastnil, i když nedopadl dobře a kapela smlouvu nepodepsala. Mohl jsem si ale zahrát v Los Angeles v klubu Roxy.
Co jste dělal po návratu do Čech?
Fungoval jsem nejdříve se skupinou Luca Brasi a pak vznikli Temperamento. S nimi jsme vyhráli soutěž CocaCola Popstar, i když to byla zpočátku spíš hudební legrace. Mísili jsme styly, dělali jsme to nenásilně a jednoduché písničky se lidem zalíbili. Ocenili, že jsme si ze sebe dělali legraci. Před dvěma lety jsme ale Temperamento odložili takříkajíc k ledu.
Už se nevrátíte?
Spíš ano. Momentálně připravujeme novou desku.
Jsou skladby na albu Na Balkáně složeny pro projekt Mr. Loco?
Zčásti to jsou „šuplíkovky“, zčásti věci psané pro Mr. Loco. Ty nosné vycházejí z balkánského folklóru. Mám ho strašně rád, odmalička jsem jím fascinován a nevadí mi, že se mi kvůli tomu občas smějí. Dlouho jsem s ním tady nechtěl vystupovat, protože jsem nepředpokládal, že se má láska k Balkánu setká s velkými sympatiemi. Nakonec mi ale všichni říkali, ať se do toho pustím, protože to ze mě jde. Zbytek alba tvoří skladby, které jsou popové či v duchu country.
Texty jsou bulharsky, česky a španělsky. Proč?
Protože jsem v tom neměl jasno. Nejdřív vznikly české texty, pak do kapely přišli jihoameričtí spoluhráči, kteří to posunuli ke španělštině, a bulharština souvisí s původní filozofií Mr. Loco.
Co vaší tvorbě říkají rodiče?
Máma i táta jsou moji fanoušci, máma mi dokonce pomáhala s texty. Dost si toho se mnou vytrpěli, protože jsem se v útlém mládí rozhodl být muzikant, což se nesetkalo s velkým nadšení. Teď mě ale podporují.