Než jste nabídku k natáčení Černých baronů přijal, váhal jste. Co vás zlákalo?

Na látce mě zaujal humor a hlavně kritický pohled na tu dobu. Někteří lidi na ni už zapomínají, jiní vzpomínají s nostalgií a mladí ji vůbec neznají. Nechtěl jsem podpořit nostalgii, ani říkat nepravdu o té době. Naopak - chtěl jsem zostřit skutečnost.

Černým humorem?

Ano. Mám ho rád. Seriál je sice komediální, ale v sedmém dílu dojde k obratu. Najednou se objeví situace, kdy vás musí zamrazit v zádech.

Na vojně jste byl koncem padesátých let, i když ne u technických praporů. Máte na to podobné vzpomínky jako pan Švandrlík?

Sloužil jsem v Klášteře u Teplé od roku 1958 do roku 1961. Bylo to pro mě horší, než co jsem zažil jako dítě v koncentračním táboře. Velitelem byl třiatřicetiletý muž, který tam zavedl naprostý teror. Jen pro příklad: řadu měsíců po sobě vyhlašoval každou noc několikrát poplach a idiotské požadavky stíhaly nesmyslné tresty. Šest lidí tam v té době spáchalo sebevraždu. Noví důstojníci byli velmi podobní těm, o kterých píše pan Švandrlík. V seriálu je to zjemněné humorem, ale tam humor nebyl. Nesmáli jsme se. Tři týdny poté, kdy jsem šel do civilu, dali toho velitele do blázince.

Nemusel jste se tedy přemáhat natáčet seriál, který takovou atmosféru líčí s humorem?

Ne. Když se sejdou bývalí vojáci, vždy se z odstupu času budou smát a bavit se celý večer. Před několika lety jsem byl s manželkou v Izraeli, kde jsem se potkal s bývalým spoluvězněm z koncentračního tábora. Terezka čekala, že to bude smutné setkání - a my jsme se smáli až do noci. Ty události jsou tak blbé, tak neskutečně stupidní, až jsou humoristické.

Co říkáte na protesty bývalých pétépáků proti seriálu?

Určitým způsobem je chápu. Oni jsou knihou pana Švandrlíka uraženi. Před lety žádali od státu náhradu za to, že těžce pracovali u PTP a úředníci jim řekli: přečtěte si Švandrlíka, vždyť to byla sranda. To je urazilo, ale za to pan Švandrlík nemůže, on je humorista. Je to stejné, jakoby se vojáci z první světové války zlobili na Haška, protože nepíše o tom, jak lidé umírali a trpěli, když je zasáhl yperit. A přece je to kniha o nesmyslnosti války a blbosti.