Tanec Praha, který v pondělí zahájí 23. ročník, představí do 29. června v Praze i devíti dalších městech České republiky významné osobnosti světové taneční scény. Letošní program se zdá být z hlediska kvality souborů vyrovnanější než minulý ročník. Jak jste jej vybírala?

To není zdaleka jen moje práce. Navštívila jsem osvědčené taneční soutěže, festivaly, veletrhy, ale stejně tak další členky Umělecké rady festivalu sledovaly velmi detailně dění po celé Evropě, objely řadu akcí, tudíž bylo opravdu z čeho vybírat. Je to výsledek týmové práce s velkým nasazením mladší generace, zkoumáním desítek DVD a aktivním využitím mezinárodních sítí a kontaktů.

Jak je na tom letos festival s financemi? V loňském roce jste kvůli nedostatku dotace museli některé pozvané umělce zrušit...

Krácení dotace nás bohužel postihlo i letos, přestože jsme měli poprvé pocit „většího bezpečí“ díky čtyřletému grantu hl. města Prahy. Uvidíme v létě, jestli se podaří udržet vyrovnaný rozpočet, děláme pro to vše, pochopitelně by bylo snazší pracovat s 2,5 miliónu nejen od ministerstva kultury, ale i od města Prahy. Celkový rozpočet se blíží 10 miliónům korun.

Jaké představení by si diváci rozhodně neměli nechat ujít?

To je pro mě vážně těžká otázka... RootlessRoot mohou svou českou premiérou hodně překvapit, divácky nejatraktivnější se ale zdá být jednoznačně Sutra. Je to dialog asijské kultury s evropskou modernou, šaolinští mniši a Sidi Larbi Cherkaoui, dva legendární světy v naprosté symbióze na velké scéně Hudebního divadla v Karlíně. Moc se na ně těším, je to poslední světové turné tohoto prestižního projektu Sadler’s Wells Theatre.

Jaký je zájem o představení, která se uskuteční mimo Prahu?

V některých městech už je zcela vyprodáno, současný tanec v regionech není běžně k vidění a lidé mají zájem o nové prožitky. Práce v devíti dalších městech České republiky je pro nás stejně důležitá jako v hlavním městě, tato místa mají velký divácký potenciál. Časem by se aspoň někde měl současný tanec stát přirozenou součástí kulturní nabídky.

Doprovodná část festivalu je v návaznosti na loňskou zkušenost opět věnována dětem. Myslíte si, že i některé interaktivní akce současného tance ovlivní jejich zájem o tanec?

Děti jsou naším budoucím stěžejním publikem. Zvyknou-li si brát současný tanec jako samozřejmou součást svého kulturního vyžití, nebude nám jednou divadlo Ponec stačit. Moje generace podobné možnosti vůbec neměla, proto je chceme dnes poskytnout každému.