Článek
Hlavní protagonistce Mathildě se dostane tvrdého procitnutí ve chvíli, kdy kvůli autonehodě přijde o manžela. Zůstane opuštěná s pevným rozhodnutím, že se dokáže o život sebe a svých synů poprat sama. Pracně vybudované teritorium se jí ale začne smrskávat.
Někteří z francouzských kritiků dávají De Vigan do souvislosti s tzv. kancelářským románem. Relativně nový termín zahrnuje téma, které se v literatuře objevuje již od počátku dvacátého století a které ještě zesílilo s nástupem postmoderny. Přestože bychom mohli o významu této, řekněme, kategorie dlouze diskutovat, část románu Ani později, ani jinde jí skutečně lze charakterizovat. Strohý popis běžných úkonů a neustálé opakování vystihuje ubíjející stereotyp hodin mimo denní světlo. Člověk se stává součástí masy, splynutím s davem pozbývá vlastní identity.
V mašinérii podniků, jež podřizuje společnost diktátu konzumu, je jen anonymní součástka. Pokud se rozbije, systém ho vyvrhne a bez zájmu nahradí.
Záchrana nečeká ani jinde, ani později
A právě v takovou nefunkční věc se promění Mathilda. Nevýrazná manažerka by mohla patřit k populárním hrdinkám středního věku, které se snaží „objevit smysl života“, potkat „spřízněnou duši“ či naopak „najít samu sebe“.
Jenže Mathilda se nepodobá žádné z roztomile chaotických Bridget Jonesových a happy end ji nečeká. Prožila ztrátu, která se stala součástí její osobnosti, a každý střet znamená doslova boj o život. Den je sledem šedi, spěchu, překážek, zklamání. A myšlenek, protože ty představují jeden z důvodů, proč De Vigan vyniká nad jiné pisatelky všedních příběhů.
Nezúčastněným tónem rekapituluje pochody, které se odehrávají v hlavě Mathildy i jejího protějšku Thibaulta. Mezi spisovatelkou a hrdiny se otevírá stejně propastná vzdálenost, jakou mají mezi sebou oni sami. Postupně zjišťujeme, že nejen běh myšlenek, ale rovnou celý život je souhra náhod.
De Vigan se zaměřuje na zlomové okamžiky, jež podle ní mění budoucnost. Mathilda přežije nehodu, ale později se kvůli jednomu rozhodnutí ocitne v soukolí psychického násilí a vydírání. Hledá chybu v sobě, neuvědomuje si, že je oběť okolností. Podruhé se zkrátka zachránit nedokáže.
Naopak Thibault se rozhodne utéct ze vztahu, který ho vysával. Zbaví se sice pozice oběti, ale jít dál přesahuje jeho síly. Uvízne v bezčasí a pořád dokola si opakuje, co mohl říct a co neřekl. Příběhy Thibaulta a Mathildy se intenzivně přitahují. Zdá se, že by jejich setkání mohlo být řešením.
Oba žijí pod tlakem, oba touží povolit a řvát jako bláznivá žena na nástupišti v pařížském podzemí. Nabízí se tak otázka, zda přežít je opravdu výhra.
Oba žijí pod tlakem, oba touží povolit a řvát jako bláznivá žena na nástupišti v pařížském podzemí. Nabízí se tak otázka, zda přežít je opravdu výhra.
Oba žijí pod tlakem, oba touží povolit a řvát jako bláznivá žena na nástupišti v pařížském podzemí. Nabízí se tak otázka, zda přežít je opravdu výhra.Delphine de Vigan: Ani později, ani jinde
Odeon, přeložila Alexandra Pflimpflová, 192 stran, 229 Kč