„Říkal jsem si, že by se mohl divák o současném umění něco dozvědět, ale zároveň se mu tady nic nevysvětluje,“ naznačuje osmatřicetiletý Pěchouček, jak dospěl k názvu své výstavy Hodiny v umění. Ta je v pražském Domě U Kamenného zvonu otevřena do 5. června.

Ve skutečnosti jsou to však dvě samostatné expozice, neboť v první části, v gotických prostorách, jsou představovány zejména filmogramy, v té druhé zase reliéfní textilní obrazy.

Nároky na fantazii

Hra s vypreparovanými filmovými políčky, z nichž vznikají technicistní abstraktní díla, klade značné nároky na divákovu fantazii i trpělivost, zato Pěchoučkovy měkké a jemné figurální obrazy, zachycující třeba mladíka v pyžamu nebo dvojici při intimních chvilkách, vtahují pozorovatele do příběhu mnohem snadněji.

Jeho postavy ze série cudných sexuálních instruktáží se vynořují ze šedivých a bílých ploch, zároveň se však ztrácejí před očima, až z (po) nich nakonec zůstanou jen látkové artefakty – ponožky, pyžamo, ručník.

Mezi Pěchoučkovými asamblážemi se cítíte jako doma, umělec postavy, svého univerzálního člověka, šitím naznačuje a podle svých slov odkazuje též k prostředí, v němž bývají lidé rozdělováni podle pohlaví (internáty, tábory).

Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého si přizval i dva hosty, studenta pražské AVU Viktora Takáče a Pavla Švece.

Ten natočil vtipný loutkový snímek z prostředí vernisáže, který dodává výstavě trochu ironický nádech.

Obě lekce umění spojuje vedle autorovy fascinace rozdílnými zobrazovacími technikami také jeho strategie, jak pracuje s divákovou pozorností a otevřeností. Jeho motivy se mění se vzdáleností, stejně jako v životě, kdy někdy při povrchním pohledu vidíme svět jako na filmovém negativu. Když se ale budeme trochu víc snažit a vyvoláme jej, odhalí se nám řada klíčových detailů. A těch je ve výstavách Michala Pěchoučka naštěstí dostatek, pro každého něco.

Hodnocení: 80 %