Ve středu jste se stal českým vyslancem dobré vůle Dětského fondu OSN UNICEF. S jakým pocitem jste tuto čestnou funkci přijal?

Popravdě řečeno v určitých rozpacích. Nebyl jsem si jistý, zda na to morálně mám a jestli by vyslanec dobré vůle neměl být někdo jako Tomáš Halík. Poté, co jsem byl ujištěn, že to dělá třeba Robie Williams, další zpěváci a herci, sportovci, tak jsem se uklidnil a beru to jako pokračování už šestileté spolupráce s UNICEF. Samozřejmě jsem bez jakékoli nadsázky polichocen, že si mě vybrali.

Která aktivita této organizace starající se o děti ve světě je vám nejbližší?

Vždycky jsem u nás považoval za velmi zdařilou charitativní akci dražbu panenek, které vytvoří známé osobnosti. Má to vtip, je to dělané v hezkém prostředí panteonu Národního muzea, moderoval to svého času Marek Eben. Podílely se na tom další osobnosti, třeba Liběna Rochová, která dělala kostýmy, nebo Lucie Bílá, jež šila panenku. Z toho večera šla pozitivní energie.

Lidé dají dvacet, třicet tisíc za panenku, která má hodnotu sto korun, a výdělek jde na očkování dětí proti šesti hlavním smrtelným nemocem. Jsou to gesta dobré vůle koncentrovaná do jednoho večera. Samozřejmě vím o jiných akcích, třeba o pečení pro děti a podobně, ale těch jsem se přímo nezúčastnil.

Panenky vyrobené vaší rodinou i dalšími byly jen loni vydraženy za 105 tisíc korun, což zabezpečilo očkování pro 175 dětí. Jaký je to pocit?

Je to potřebná zpětná vazba, číslo, které vám řekne, že je to konkrétní pomoc a má to smysl. Sami jsme za pět let vydražili přibližně stejnou částku. Marek Eben jednou řekl, že si tam člověk kupuje čisté svědomí. Já se snažím vždycky charitu odpatetizovat, ale je to vlastně tak. Člověk si řekne, že udělal něco smysluplného, a tahle akce k tomu patří.