Co pro vás skupina toho druhého znamená?

Kuko (zpěvák a baskytarista Horkýže slíže): V první řadě to, že konečně nebudeme na turné jako hlavní kapela. Domluvili jsme se, že všechny koncerty budeme začínat. Dosud jsme obvykle na svá turné brávali menší skupiny a mělo to své kouzlo. Teď ale přišla změna. Naposledy jsme jako předskupina hráli na turné s Kabátem, když byli na Slovensku a my je doprovázeli.

V naší kapele poslouchají Tři sestry všichni, až na bubeníka. V době jejich největší slávy byl metalista a poslouchal takové ty party, které mají v logu rozteklá písmena.

Fanánek (zpěvák Tří sester): S Horkýže slíže jsem se poprvé setkal v roce 2002, kdy jsme s naším baskytaristou ing. Magorem v autě poslouchali album Festival Chorobná. Přehráli jsme si ho celé a potom jsme si z něho vyzobávali perličky. Následně jsem slyšel další desky a nadchla mě hudební pestrost a texty. Spousta lidí říkala, že by bylo dobré, aby tyhle dvě kapely hrály pohromadě. Plánovali jsme to už loni, ale sešlo z toho. Teď už nám nestojí nic v cestě.

Kuko: Já si mezitím vzpomněl, že jsem Tři sestry viděl poprvé v květnu 2001 v Brně v klubu Musilka.

Horkýže slíže jsou mladší kapela než Tři sestry. Kuko, ovlivnilo vás něco z jejich tvorby?

Kuko: Tři sestry nám ukázaly, že se dá dělat punková muzika založená na legraci. Punkové kapely měly ve svém repertoáru většinou jen pár veselých úletů, na které se lidé těšili. Mně se ale vždycky nejvíc líbily právě ty vtipné věci. Tři sestry to na nich postavily. My se konkrétně inspirovali například jejich videoklipy.

Fanánek: My to měli podobně s Visacím zámkem. V roce 1984 jsme byli na jejich prvním koncertě v Praze na Žofíně. Vznikla z něho legendární nahrávka, která pak kolovala na magnetofonových kazetách. Líbilo se nám, že to byl vlastně komponovaný pořad, byť úplně nesmyslný, postavený jen podle písniček.

Některé hlášky se dostaly i do našeho koncertního vystupování. S ing. Magorem občas podporujeme lidi pokřikem „Sláva, hurá“. To je převzaté od Visacího zámku. Kapely se prostě ovlivňují.

Oba jste ve svých skupinách textaři. O čem se spolu ve chvílích volna bavíte?

Kuko: Ještě jsme neměli žádnou delší debatu, to nás snad čeká až na turné. Zatím jsme se vždy slušně pozdravili, prohodili pár frází a každý si šel po svém.

Fanánek: Na turné bude ale živná půda k diskusím. Budeme se potkávat před koncerty, což jsou chvíle, kdy často není co dělat a spousta muzikantů je nervózní. Naše harmonikářka Supice říká: „Nejhorší je, než to je. Pak už je to dobrý.“ Já třeba nemám rád před koncertem cizí lidi v šatně.

Když se mě na něco přijdou zeptat novináři, řeknu jim, ať se zastaví po vystoupení. Před koncertem se soustředím a jsem nervózní. To, že jsme jich absolvovali už spoustu, nehraje roli.

Popularita Horkýže slíže v Čechách je velká. Jak jsou na tom Tři sestry na Slovensku?

Fanánek: Po pár letech jsme letos v létě byli na jednom středně velkém festivalu v Bratislavě a bylo to dobré. Na květen příštího roku máme pro Slovensko připravené miniturné. Povědomost o nás tam nějaká je, dál se ukáže.

Počítáte i s tím, že se toto turné někdy přesune na Slovensko?

Kuko: Otázka je, kdo by to na Slovensku organizoval. Mám zkušenosti, že ne všichni organizátoři koncertů jsou dobří a spolehliví. Ale stát se to samozřejmě může.

Dojde při koncertech na nadcházejícím turné k nějakému hudebnímu prolnutí či jiným zajímavým momentům?

Fanánek: Ke kuriózním momentům dojde určitě, hlavně k těm neplánovaným. To máme vyzkoušené, protože snad každé velké turné něco přineslo. Jinak máme vymyšleno, že bychom dali společně nějakou písničku.