Když nové verze vašich písniček vznikaly, překvapilo vás, jak moc je lze měnit a ohýbat?

Honza: Měli jsme dobře promyšlené, jak ty písničky budou vypadat. To byla novinka, protože v minulosti to nebylo pravidlem. Tím chci říct, že nás to vlastně v ničem tolik nepřekvapilo.

Matěj: Moc jsme se s tím nepárali, točili jsme na první dobrou. V minulosti jsme všechny naše desky šperkovali. Do posledního detailu jsme přehrávali všechny party, muselo to být prostě dokonalé. Tentokrát to bylo jinak. Kytarové party do všech šestadvaceti písniček jsme nahráli za dva dny.

Pomohl novým skladbám vývoj studiových technologií?

Matěj: Dneska je už standard, že i česká studia jsou dobře vybavená. Kdo není úplný odborník, nepozná, že zvuk desky je v něčem horší. Jednoznačným pozitivem poslední doby je ovšem mobilita studií. Můžeš ho v podstatě mít kdekoli, protože se ti vejde do kufru auta. My jsme základy našeho dvojalba točili ve studiu v Praze v Hostivaři, ale vše ostatní jsme nahrávali u nás doma ve Vyžlovce.

Honza: První naši desku Cundalla jsme točili ve stejném studiu, kde jsme nahrávali tu novou. Tenkrát jsme točili na pásy, nebyl tam počítač a možnosti v nahrávce střihat také nebyly. Teď po deseti letech jsme natáčeli do počítače s vědomím, že s písničkou můžeme zacházet svobodně a o jakýchkoli změnách rozhodovat na místě.

Lze nové verze vašich písní nazvat remixy?

Matěj: Je jich tam část, ale nebral bych to jako album remixů. Jak to nazvat…

Honza: Konzerva.

Nahrávat nové verze starších skladeb je obvyklá věc. Sledujete, jak k této práci přistupují jiní?

Matěj: Sleduju to a do jisté míry se mi to líbí. Nebaví mě ale už padesáté verze skladeb, což je u nás třeba příklad skladby Lady Karneval.

Honza: Já proti tomuto způsobu práce také nic nemám, ale vadí mi, když na nové verzi starší skladby někdo postaví své promo. Bohužel to dělá spousta muzikantů a zpěváků. Vezmou písničku, kterou někdo nazpíval před třiceti lety, a vydají ji jako singl. Na jeho základě pak prodávají celé své album.

Kde se vůbec v muzikantech bere potřeba předělávat staré skladby?

Matěj: Nevím jak ostatní, ale my jsme si chtěli jenom udělat radost a mít desku, kterou můžeme dávat jako dárek. Tak ji chápeme především. Jinak ale za sebe nemůžu říci, že by mi působilo zvláštní potěšení měnit verze starých písniček v nové. Ačkoli v případě námi vybraných skladeb to bylo docela zábavné…

Nemáte pocit, že v hudebním světě je velká spousta nových verzí starých skladeb?

Matěj: To je pravda. Navíc mě dost překvapilo, kolik starých českých písní nevzniklo u nás. Vždycky jsem si myslel, že české písničky jsou prostě české písničky. Později jsem ale začal zjišťovat, že mnohé z nich jsou coververze. Česká tvorba šedesátých až osmdesátých let je plná převzatých skladeb. Dnes je to lepší, doba předělávání hitů je už – doufám – za námi.

 

Kdo není úplný odborník, nepozná, že zvuk desky je v něčem horšíBratři Homolovi

Máš na mysli přiznané převzaté věci?

Matěj: Jasně.

Horší jsou ovšem věci nepřiznané, skladby, jejichž původní autory nikdo neuvádí…

Matěj: Nevyznám se tolik v písničkách zahraničních kapel, abych hned poznal, jaká skladba od koho je. Obecně si ale myslím, že hudebníkům se může snadno stát, že dva lidi napadne stejná melodie.

Honza: Když někomu ukradneš peníze, kradeš je vědomě. Písničku ovšem můžeš odcizit nevědomky. Matěj: Pak už je na soudu, aby rozhodl, kde je pravda. Vezměme si třeba spor Kalousek–Helešic, který nedávno skončil. Opravdu si nemyslím, že by Helešic ukradl Kalouskovi písničku, která byla ve své době hitem. Muselo by mu přece být naprosto jasné, že se na to určitě přijde. Spíše šlo o nedopatření, náhodu…

Honza: Někdy loni údajně Coldplay nahráli písničku, kterou už před časem složil a natočil Joe Satriani. Na youtube.com je nahrávka, kdy obě verze běží přes sebe, a ukazuje se, že se opravdu naprosto kopírují. Sedí rytmicky i melodicky. Lidská psychika je nevyzpytatelná a já si kladu otázku, jestli člověk může něco takového udělat nevědomě.

Přišli jste někdy s odstupem času na to, že jste kus skladby nevědomky odcizili?

Matěj: Na naší druhé desce je instrumentálka Číňani v Tibetu a v ní je pár vteřin motivu z jedné písně od Rolling Stones. Zjistili jsme to náhodou, když už byla naše deska dávno vydaná.

Matěj: Kdyby ale k něčemu došlo, naši právníci by nad právníky Rolling Stones určitě vyhráli…

Máte chuť nahrát nějakou coververzi?

Matěj: Pro charitativní projekt Nevydáno jsme natočili písničku naší oblíbené americké kapely Suicidal Tendencies. Má český text a je jediná, kterou jsme si od někoho vědomě vypůjčili. Bereme to jako fór. Další takové chutě zatím nemáme.