Článek
Třiačtyřicetiletý Robert Sylvester Kelly debutoval jako sólista v roce 1993 s CD 12 Play. Od té doby už má na kontě desítku vlastních alb a řadu spoluprací s lidmi jako jsou např. Toni Braxtonová, The Isley Brothers, Whitney Houstonová, Luther Vandross ba i samotný Michael Jackson.
Kelly se před lety naučil fígl, jak nabít skomírající pop gospelovými prvky (byť jen hodně povrchně zkopírovanými) a dosáhnout tak efektnosti, nikoliv však hloubky autentického gospelu. Docela mu to zafungovalo, rádia hrála I Believe I Can Fly ostošest a R. Kelly se stal středně velkou hvězdou, o které se mluvilo, i když to nedotáhl do "první ligy", z níž tehdy pomalu odcházel stárnoucí Michael Jackson. A jako poněkud vyměklý Michael zní Kelly vlastně dodnes.
Není pochyb o tom, že je hlasově vybaven a umí rozhodně velmi dobře zpívat - lépe než většina dnešních pop hvězdiček. Také mu nelze upřít určitý typ řemeslné zdatnosti spočívající v tom, že umí dát dohromady rozmáchle bombastické aranže s několika vrstvami propracovaných vokálů a polevou ze smyčců.
V prvním tracku Heal It opatrně koketuje se spirituálem, ale brzy se ukáže, že odtud vítr nepovane. Pochopitelně jde o normální devadesátkový pop-soul, s pár lepšími momenty a tendencí k převažující průměrnosti. Jeho typickým rysem je pomalý strojový rytmus, který se nikdy nemění a nutno podotknout, že Kellyho balady nebývají právě nejkratší. Z monotónnosti se vymyká třeba africky znějící Peace.