Kromě hlavní ceny si film odnesl rovněž cenu Mezinárodní federace filmových kritiků FIPRESCI, kteří ocenili zejména novátorský přístup k médiu. Film se totiž obejde prakticky bez jediného dialogu (s výjimkou nezřetelné výměny “grazie - prego”) a hlavním hrdinou, který prochází všemi čtyřmi kapitolami, je stěhující se duše.

Cena filmových diváků, o které se hlasovalo na stránkách festivalu a deníku mbl.is, putovala do rukou amerického režiséra Mikea Otta za pozoruhodný film Littlerock o japonské studentce, která se shodou náhod ocitne v malém kalifornském městečku, kde začíná zjišťovat, že Amerika se od jejích představ může značně lišit.

Cenu Islandské církve, udělované letos popáté, si odnesl rumunský film Zítra režiséra Mariana Crisana, zvláštní ocenění putovalo do Polska za film Křest režiséra Marcina Wrony.

Dokument Earth Keepers kanadské režisérky Sylvie Van Brabant byl oceněn v kategorii Životní prostředí. Pozoruhodný film zachycuje proměnu ekologického aktivisty, který skrze hledání a setkávání s vizionáři dospívá ke konkrétním řešením. “Ke změně může dojít, pokud je nespokojenost a naděje v rovnováze. Chybí-li naděje, není změna možná. Chybí-li nespokojenost, není ke změně důvod,” zazní ve filmu, který zachycuje obě polohy; frustraci a vztek - i netušené možnosti ke změnám.

Festival uděluje i cenu Zlaté vejce pro slibný talent. Vejce se však před ceremoniálem záhadně ztratilo, proto se vítěz, faerský režisér Sakaris Fridi Stora, který byl oceněn za krátký film Cestující, musel (dočasně) spokojit pouze s certifikátem. Radost mu to evidentně nijak nezkazilo.

Rekordní účast

Sedmý ročník Mezinárodního filmového festivalu v Reykjavíku navštívilo rekordních 25 000 diváků, což odpovídá zhruba osmi procentům populace. Vzhledem k tomu, že je v Reykjavíku podstatně více bazénů než kin a z daňového hlediska je film považován za spotřební komoditu, nikoli za umění, jde o pozoruhodné číslo.

Hlavní hvězdou festivalu byl americký nezávislý režisér Jim Jarmusch, který byl letošním čestným hostem (loni jím byl Miloš Forman). Hvězdou velmi nehvězdnou, diskuse s ním každopádně patřily k tomu nejlepšímu, co festival nabízel.

A nebylo toho málo: během deseti dní bylo možné shlédnout 140 filmů, zúčastnit se videokonference s Noamem Chomskym a užít si celou řadu doprovodných akci, kupříkladu klasický filmový drive-in v leteckém hangáru nebo místní specialitu, swim-in v jediném krytém bazénu.

Na festivalu se promítal i český snímek Tomáše Mašína “Tři sezóny v pekle” a dokument francouzského režiséra Vincenta Moona “Malé modré nic” o hudebnících Ireně a Vojtěchovi Havlových.