Ožibko tvrdí, že není portrétista. Figurálních obrazů zatím vytvořil pomálu, zato ale působivých a dal si na nich záležet. Portrét Frederiky Höppner připomínající tvorbu holandského mistra Jana Vermeera van Delfta mu zabrala skoro rok práce a nejnovější diptych – portrét iDeath – osm měsíců.

Jak se k malbě vůbec dostal? „Dětství bylo pro umělce skoro klasické, řekl bych. Rodiče se rozvedli za velmi dramatických okolností a já zůstal s matkou. Po střední škole, kdy jsem odešel z domu, jsem chtěl na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ale nevzali mě a já musel jít na vojnu. Po ní jsem to zkoušel čtyřikrát na Akademii výtvarných umění, než mě profesor Beran vzal,“ říká Ožibko.

Girl with… (portrét Frederike Höppner), olej na plátně, 2008.

Girl with… (portrét Frederike Höppner), olej na plátně, 2008.

FOTO: archiv malíř

Vytrvalost mu nescházela, než se ale na školu dostal, věnoval se jiné profesi. „Jako správný umělec jsem po celou tu dobu byl na volné noze, což v praxi znamenalo být na pracovním úřadě v evidenci a žít s pár korunami v kapse. Situace se pak ale změnila, když jsem se uchytil jako grafik a kreativec,“ vypráví Ožibko.

Na jeho starších pracích je vidět vliv malby Zdeňka Berana. To, že jím jsou jeho žáci příliš ovlivněni, je někdy kritizováno, Ožibko k tomu ale říká „Mé starši práce – zátiší z ilegálních smetišť – vykazují znaky tvorby našeho pana profesora, ale byla to podobnost nezáměrná a důvody vzniku mých obrazů byly jiné.“ Pro Beranův ateliér je také typická inspirace starými mistry.

Spící, 100x80 cm, olej na plátně.

Spící, 100x80 cm, olej na plátně.

FOTO: archiv malíř

„Vermeera i Velasqueze mám samozřejmě rád, ale necílím na jejich díla záměrně. Jde o to, že mi poslouží pro můj záměr sdělit něco svého, ale způsobem postmoderním – parafrází jejich slavných děl. Pokud jde ale o techniku malby, tak ta je u mě jiná a nemohu se jim absolutně rovnat,“ tvrdí Ožibko.

Důvodem vzniku diptychu byla vlastně snaha dementovat domněnku některých lidí (a vlastně i mě, že předchozí obraz s Frederikou byla jen taková náhoda, která se neopakuje).

Jeho malba je ale neobyčejně precizní. Svědčí o tom obraz iDeath, který letos uspěl v prestižní výroční soutěži britské Národní galerie National Portrait Award. Fascinující portrét vypadá, že je kritikou odcizování lidí kvůli moderním médiím. „Nepletete se! Odhadla jste to zcela přesně,“ říká Ožibko a dodává: „Mám rád iPody a vůbec tuto iGeneration, ale úskalí z toho nepřímo plynoucí pozoruji dennodenně. Samozřejmě že se to nedá paušalizovat a vím moc dobře, že takových rádoby apokalyptických varovaní je v umění tuna.“

Portrét alternativní paralely mé existence, olej na plátně, 2006.

Portrét alternativní paralely mé existence, olej na plátně, 2006.

FOTO: archiv malíř

Modelem pro vznik portrétu byla autorova spolužačka, použil ji, protože typově odpovídala jeho předchozí modelce na obraze Frederiky Höppner. „Důvodem vzniku diptychu byla vlastně snaha dementovat domněnku některých lidí (a vlastně i mě), že předchozí obraz s Frederikou byla jen taková náhoda, která se neopakuje, a že lepší portrét už nikdy neudělám. Tak teď doufám, že se mi to povedlo,“ říká Ožibko.

Postavy na Ožibkových obrazech většinou s divákem mají intenzivní oční kontakt. Jejich upřený pohled je vyjádřením určité důvěry ke světu, jejich výrazy hovoří k někomu, kdo naslouchá nebo se pozorně dívá. „Jsem toho názoru, že pohled – oční kontakt – je určitě působivou záležitostí a jakousi naléhavostí. Ale sám s těmito atributy v obrazech nekalkuluji, i když vím o jejich účincích.“

Michal Ožibko: iDeath II., olej a akryl na plátně, 220 x 170 cm

Michal Ožibko: iDeath II., olej a akryl na plátně, 220 x 170 cm

FOTO: Novinky

Umělcova tvorba má i jiné polohy, uspořádal třeba projekt s nasazováním kondomů na patníky s cílem zbavit veřejnost ostychu z jejich používání. Spíš než smysluplný projekt šlo o rošťáctví. Nákupní tašky na sochách Olbrama Zoubka na svahu Petřína na Újezdě v Praze naopak pobavily.

„Jde o sféru, která je jednou z paralel mojí tvorby a jako takové, myslím a doufám, se jí nikdy nevzdám. Je to asi tak, že čím víc maluju, tím víc mám chuť dělat něco jiného – odpočinout si a namáhat jinou část mozku. A tak přemýšlím a koukám, co bych kde mohl doříct, předělat, na co poukázat,“ říká.

Pope as Dj, olej na plátně, 2007

Pope as Dj, olej na plátně, 2007

FOTO: archiv malíř

Vyvrací ale, že šlo o pouhý vtip. „Mé projekty mají vždy ještě jednu dimenzi pod tou, kterou vidíte, ale jestli ji divák uvidí, je mi tak trochu jedno. Navíc je to často spojeno i s tím, že v reklamní branži se podobné věci využívají v guerilla-marketingu, ale to už by byla jiná kapitola,“ dodává Ožibko.

Ožibkův nejnovější portrét iDeath představuje výstava v Britské galerii uznávané za nejprestižnější expozici portrétů na světě. Prezentuje různé styly a přístupy v současné portrétní malbě. Portrét rusovlasé dívky se skloněnou hlavou a sluchátky se tak až do 19. září ocitl v silné konkurenci prací skvělých portrétistů, mezi které Ožibko bezesporu patří.