Článek
Po třech albech vydaných na Slovensku se snaží prorazit v českém hájemství. Jarní desku Experiment doprovodí společnými podzimními koncerty se skupinou Ready Kirken, kterou na oplátku vezmou na pár koncertů domů.
Láska už není klišé
"Když jsme nahrávali první album Niečo sa chystá, bylo mi kousek přes osmnáct. Řešila jsem osobní mindráky, všechny texty byly vážné. Lidé mi to vyčítali, ale já si tím musela projít. Nové album je volnější a barevnější. Zpívám o hezkých věcech, možná už nemám mindráky," hloubá Knechtová.
Ona sama texty nepíše. "Když už nějaký udělám, jsem jediná, která mu rozumí," usměje se. Proto se svěřila do rukou Vladimíra Krauze. "Je to kamarád, ne přítel, jak si řada lidí myslí. Sedíme spolu, rozebíráme věci. Je vynikající psycholog, a také malíř, prostě umělec se vším všudy. Jsem jediná ženská, pro kterou píše texty."
Ďábel i anděl
Nikdo z jejího okolí toho o ní neví tolik. Tvrdí prý, že Katka je ďábel i anděl v jedné osobě. "Momentálně jsem někde mezi. Ještě nedávno bylo všechno černé, neměla jsem šťastné dny. Teď jsem začala řadu věcí chápat. Nechci plýtvat energií na smutek."
Dlouho nechtěla zpívat o lásce. Bylo to pro ni klišé a nedokázala přesně říct, co láska je. Poslední naše písničky o lásce jsou. Láska je vzácná věc, prožila jsem ji," usmívá se.
Loni v březnu převzala od slovenských hudebních odborníků cenu Aurel (obdoba českého Anděla) v kategorii Nejlepší zpěvačka. Kromě ní se o tutéž cenu například ucházela na Slovensku i v Čechách velmi uznávaná Jana Kirschner.
"Už jen nominace mě překvapila, což teprve vítězství. Nejsem sólistka, jsem zpěvačka kapely. Cítila jsem obrovskou odpovědnost."
Zklamání z nezkušenosti
Není ale každý den posvícení. Když se objevila v celoslovenské kampani Lidé proti rasismu, netrvalo jí nadšení dlouho.
"U nás problém rasismu je. Nelíbilo se mi ale, jak byla kampaň vedena. Tím, že jsme se někde setkali a dali si vegetariánské chlebíčky, se problém nevyřešil. Kdybych byla ještě někdy vyzvána, abych něco takového podpořila, budu obezřetnější. Dlouho jsem nad rasismem přemýšlela, ale nevím, jestli má řešení. Není to otázka pěti, deseti let. Asi by se o něm mělo mluvit ve školách, děti by měly být připravovány na to, že na světě nejsou pouze lidé jedné barvy pleti," zamýšlí se.
Podruhé byla nespokojená, když zhlédla film režiséra Vladimíra Balca, Dážď padá na naše duše (2002), do kterého byla použita hudba její skupiny.
"Řekli nám, o čem bude a my s použitím hudby z naší druhé desky Krajinou souhlasili. Po premiéře jsem se zlobila, protože jsme kývli na něco, o čem jsme mnoho nevěděli. Příběh nebyl dotažený do konce a ukázalo se, že už scénář nebyl dobrý."
Nic ale nekončí. Knechtová nezanevřela ani na kampaně, ani na filmy. Její prioritou je ovšem hudba. Pozitivní, písničková.