Film Cestou z pekla byl původně zamýšlen jako dokument s několika hranými dotáčkami. „Nakonec jsem ale „poměr sil“ obrátil na celovečerní hraný film s dokumentárními prvky,“ usmívá se trochu potutelně třiadvacetiletý režisér, který upoutal už svou prvotinou Proměny.

O proměně Cesty z pekla říká: „Dokumenty o minulosti většinou nedopadají moc dobře, protože se v nich prakticky nelze vyhnout „mluvícím hlavám“. Příběh Pavla, Fífy a Dana je přitom dostatečně dramatický, aby utáhl hraný film.“

Dan Horyna s hercem Rosťou Novákem.

Dan Horyna s hercem Rosťou Novákem.

FOTO: Věra Míšková, Právo

Ve filmu tedy skutečné postavy hrají herci a někteří se večer po prvním natáčecím dnu sešli se svými předobrazy. Policistu – barmana Fífu hraje Miloslav König (Tajnosti), hudebníka Dana Horynu Štěpán Benoni (seriál Ulice) a v hlavní roli Pavla, muže, který stál u zrodu krystalické formy pervitinu, uvidíme Rosťu Nováka, známého z originálního projektu La Putyka a ze seriálů Bazén či Velmi křehké vztahy.

„Mám za sebou první natáčecí den, takže to nejtěžší mě ještě čeká – převést na plátno třicet let nesmírně zajímavého osudu se vším, čím Pavel prošel. A také jak se z toho dostal a jaké následky si nese dál. Ovlivnil spoustu životů a mnoho jich také v důsledku užívání jeho „vynálezu“ skončilo,“ říká Novák.

Spolupráce se skutečným Pavlem je pro něj víc než zajímavá: „Už jen setkání s ním je ohromná zkušenost, byť můj pohled na to všechno je jiný, protože i doba je jiná: dnes už víme dobře, co droga znamená a její užívání nemá onen nádech společenského protestu jako v sedmdesátých letech.

Jeden z „otců“ pervitinu, dnes terapeut Pavel.

Jeden z „otců“ pervitinu, dnes terapeut Pavel.

FOTO: Věra Míšková, Právo

Tehdy to byl experiment, a oni se do něj určitě nepouštěli s vědomím toho, co mezi lidmi způsobí. To, že se pervitin tak rozšířil a dodnes patří k nejužívanějším drogám, jako vinu necítí – stejně jako se jistě necítili vinni lidé, kteří začali vyrábět cigarety, pivo, rum.

Osobně mám z rodiny zkušenost se závislostí na alkoholu a vím, jak je těžké se s ní vypořádat. Jsem rád, že s ní prožiju jen těch 15 natáčecích dnů,“ přiznává herec.

Přátelský vztah policisty a narkomana

Tomáš Řehořek naštěstí osobní zkušenost s drogami ani jinou závislostí nemá. „Mě na tom baví hlavně ten dramatický příběh, vizuální stránka filmu a také vztah Pavla a Fífy.“ Ten se vyvíjel dvacet let, kdy Fífa jako člen policejní organizace zabývající se protidrogovou kriminalitou Pavla stíhal, ale také poznával jako člověka.Jejich souboj přerostl v přátelství a tak spolu dnes stojí u baru a vzpomínají, jak to všechno začalo a došlo až do dnešních dnů.

„Vždycky jsem při práci rozlišoval lidi a u Pavla jsem časem vycítil, že kdyby mezi námi nebyla bariéra drog a kriminality, která s nimi souvisela, mohli bychom se kamarádit mnohem víc. I když jsme stáli každý na jiné straně řeky, oba jsme věděli, že existuje hranice, kterou by Pavel neměl překročit,“ říká Fífa a Pavel doplňuje: „I já jsem rozpoznal špatnýho policajta od dobrýho férovýho chlapa – to, že mě nakonec musel zavřít, protože jsem tu hranici překročil, s tím nemá co dělat.

Režisér Tomáš Řehořek chystá záběr.

Režisér Tomáš Řehořek chystá záběr.

FOTO: Věra Míšková, Právo

Teď bych si moc přál, aby film dopadl dobře a doufám, že vyzní pozitivně, ukáže, že vždycky se dá ještě něco dělat, aby se člověk postavil zpátky na nohy.“

Řehořek považuje právě vztah Pavla a Fífy za rozhodující motor filmu:
„Obě strany k sobě, i přes opačné motivace, chovaly respekt a uznání, zřejmě proto jejich příběh skončil šťastně anebo stále ještě trvá. Většina ostatních aktérů dané doby tohle štěstí neměla.“

Nápad na film se zrodil v baru

Impulsem ke vzniku filmu Cesta z pekla, který bude mít premiéru letos na podzim a vzniká v koprodukci společnosti First Film a České televize, bylo Fífovo vyprávění.
„Když nastoupil jako barman v Carpe Diem v domě, kde bydlím, za dlouhých zimních večerů jsem poslouchal jeho vyprávění a postupně se začal rodit nápad na film,“ říká producent Pavel Melounek a dodává: „No a dnes jsme začali točit. Ovšem hned pěkně zostra: krematorium a hřbitov máme za sebou, zítra nás čeká věznice, ve středu bude hlavní představitel usilovat o vlastní život.“

Opravdu drsný začátek. Trochu mě sice uklidní, když se otočím a vidím hlavní aktéry tohoto příběhu stát spokojeně u barového pultu, ale zároveň mě mrazí, když si uvědomím, že mnozí jiní, kteří se s drogami spolčili tak jako oni, zaplatili – a dnes a denně platí – svými životy.