Britští Deep Purple patří k nejslavnějším a současně nejdéle působícím rockovým skupinám na světě. Jejich počátky lze vystopovat už na konci 60. let. Daní za tuto neuvěřitelnou výdrž je ovšem vyměnění poloviny muzikantů, kteří prožili s Deep Purple nejslavnější éru. Místo hammondkového mistra Jona Lorda zaujal Don Airey a na kytaru hraje už léta Steve Morse místo konfliktního Ritchieho Blackmora.

"Párplové" se zformovali ve Velké Británii v roce 1968. Jedna z úplně prvních písní se jmenovala Hush. Tehdy zvuku začínající skupiny dominovaly spíše hammondky než elektrická kytara. Debutové album Shades of Deep Purple nastavilo vysokou a lehce  psychedelickou laťku. Dodnes je velmi ceněno, stejně jako další The Book of Taliesyn (rovněž 1968), které přineslo hit Kentucky Woman. V roce 1969 vydávají méně známé album Deep Purple. Tehdy se ke skupině dostává nejslavnější vokalista Ian Gillan, který s ní vystupuje dodnes. Dalším původním členem je bubeník Ian Paice.

Fanoušci chtějí hlavně hity z počátku 70. let 

Sedmdesátá léta přinášejí hlavně tři kultovní desky. Je to In Rock se známým obalem s hlavami vytesanými ve skále roku 1970 (hity Speed King, Child in Time), dále Fireball v roce 1971 se stejnojmenným hitem na začátku a konečně Machine Head (1972).

Bez Gillana, zato s Davidem Coverdalem na místě frontmana, vyšly vynikající desky Burn a Strombringer, na kterých se do hard-rockové masy vkrádají prvky funku. V osmdesátých a devadesátých letech letech ale kapela zásadní hit nepřinesla a dodnes žije z tvorby sedmé dekády. Nejstarší písně ostatně publikum na koncertech neustále vyžaduje.