I při započítání okolností nelze omluvit nepřítomnost skutečného leadera – bez vysvětlení chyběl současný dirigent Barry Lee Hall. Zaskakující pianista Thomas James je možná dobrým pianistou, ale moderátorské schopnosti mu zcela chybějí.

Chyběl tak kontakt publika s děním na pódiu a nepomohlo ani nekvalitní ozvučení. Kapele jako by chyběla energie, celkový projev byl dost studený, utlumený a ani sóla nebyla taková, aby zvedala posluchače ze sedadel.

V průběhu téměř tříhodinového koncertu s přestávkou zazněly téměř všechny slavné perly z pera slavného zakladatele. Začalo se po krátkém úvodu Aleše Bendy hned, jak to má být, Take The A Train a pak až do závěrečného Rockin in Rhythm se většinou staršímu publiku dostalo i hitů jako The Mooche, Don‘t Get Around Much Anymore, Caravan, Satin Doll, Mood Indigo a dalších. Až v závěru se kapela rozehrála a posledními kousky se jí podařilo trochu napravit chladný dojem. Končilo se ovacemi a přidávaným Rockin in Rhythm.

K nepřesvědčivému průběhu večera nepřispěli ani organizátoři, kteří nenabídli divákům žádné tištěné materiály ani obvyklý prodej desek. Celkový dojem byl tak spíše rozpačitý.