Ani tentokrát za muzikanty v černém nechyběla obrovská projekční plátna naplněná pochmurnými obrazy.

Kapela Laibach (název je německou variantou jména slovinské metropole Lublaně) vznikla v roce 1980. Proslavila ji už první deska Nova Akropola, největší slávu jí přineslo album Opus Dei. Zdrojem inspirace pro kapelu, která si často pohrává se symboly, byla od jejích začátků německá kultura.

Live is Life

Na svých albech Laibach častokrát dával nový nečekaný rozměr popovým hitům, jako například známé skladbě rakouské skupiny Opus Live is Life. Deskou NATO na začátku 90. let kapela reagovala na změnu politické situace v Evropě po rozpadu východního bloku a bývalé Jugoslávie.

Skupina vydala přes dvě desítky alb. Od počátku 90. let v Praze koncertovala již několikrát; například v roce 2006 zde představila skladby ze svého tehdy aktuálního alba Volk. Na desku nahrála skladby inspirovaných státními hymnami různých zemí, které si interpretovala po svém.

Umění fugy

Letos v únoru zase pražským posluchačům Laibach představil svůj multimediální projekt nazvaný Umění fugy, v němž za použití elektroniky, počítačů a velkoplošných projekcí zpracoval stejnojmenné dílo slavného německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha.

Program večera zahájila v pražské premiéře britská skupina Juno Reactor. Pozvolný úvod jejího vystoupení připomínal pohanský rituál; polonazí černošští muzikanti a tanečník z něj přešli do extatického tance doprovázeného záblesky stroboskopu. Publikum je poté přes hodinu nechtělo pustit ze scény a nadšeně tančilo do rytmů na pomezí techna a africké hudby.