Tato témata doprovázejí jeho hrdiny od samého počátku a jejich přítomnost je v současných povídkách zvlášť důležitá. Jde totiž o život.

Do té situace se dostane i malíř Rudolf Rokyta z povídky Až pomine tento svět, který si v zapadlé vísce koupí stavení vedle usedlosti stigmatizované rodinnou tragédií.

Zjistí, že poslední přeživší Lída Kalinová se snaží prostřednictvím převtělování porozumět, co se vlastně stalo. Jiný je sociolog Hynek Faltys z povídky Den chvěje se už v noci, přesto je rovněž „postižen“ svou přímo rodinnou zkušeností.

Prouza je hrdý na záložku, na níž uvádí letní vyznání Milana Kundery.

Ten o první jeho sbírce napsal: „Tady nedují žádné stříbrné větry Fráni Šrámka. Věčná legenda o ,nejlepších letech našeho života‘ je tu demystifikována…“ A po čtyřiceti letech připojil k těm novým: „Čtu je se stejným potěšením.“

Jistě, Prouza je zručný vypravěč. Proti začátkům však dokáže zhutnit příběh a do povídky se mu vejde nejen epizoda, ale celý lidský osud.