Nové album svou punkovostí připomíná debut Propustka do pekel. Vrátili jste se obloukem ke kořenům?

Všichni to říkají. Mám pocit, že jsme se stočili zpátky tam, kde jsme lidem byli nejblíž. Fanoušci po tom i volali, ale tohle nikdy není vypočítaný záměr. Před časem zase psali, že jsme vyměkli. Prostě přijdeš do zkušebny, máš nějaké pocity, něco tě napadá a hraješ.

Desku jste točili celý rok a od poslední máte tříletý odstup. Předtím jste nasázeli během čtyř let tři alba. Je s léty obtížnější tvořit nové písničky?

Když jsme zakládali kapelu, měl jsem v šuplíku čtyřicet pecek a jenom jsme vybírali. Na čtvrtém albu písničky došly a jelo se od nuly. Samozřejmě je teď  těžší dát dohromady čtyřicet minut muziky, aby deska měla hlavu a patu. Ale tak to asi mají všichni. Když jsme byli mladí a vyvalení, šlo to líp… prostě mládí je lepší než stáří.

Asi máte větší autocenzuru.

Mám pět skříní popsaných papírů, a když si po těch šedesáti napsaných písničkách sednu, vždycky něco stvořím. Ale pak si musím srovnat v hlavě, jestli by na mě ta písnička dýchla, kdybych ji slyšel od jiné kapely, a zda je v ní taková zápletka, aby stálo za to ji dál řešit.

Hlídáte si, aby nové písně neměly starší sestřičky na minulých albech?

To bychom asi poznali. Ale ono to někdy není na škodu. Pecka má několik rozměrů – rytmus, melodii a text neboli obsah. To se nesmí shodovat. Naopak nálady mohou být podobné. My máme v zásadě čtyři druhy písní – rychlou sprostou punkovku, na zamrazení v zádech, keltskou a takzvané hospodské odrhovačky. To meleme pořád dokolečka.

Spousta písniček budí autobiografický dojem příběhů z Úval, vašeho rodného města. Je to tak?

Tři čtyři pecky jsou naším městečkem inspirované. Bydlím tam, chodím po Úvalech ve čtyři ráno nalitej, mám to tam rád. Jde to ze mě samo.

Odjeli jste desítky koncertů s britskými Levellers. Jejich vliv je patrný v nové písničce Námořnická. Souhlasíte?

Tahle pecka mě vyloženě napadla na turné s nimi a od začátku jí říkáme „dáme Levellers“. Uznávám, ten model je obšlehnutý, byť s českým textem. Oni na nás prostě dýchli. Když vidíte, jak na pódiu v pětačtyřiceti řádí…