Na nástěnku legendárních režisérů se pak Tarantino definitivně přišpendlil dvěma díly Kill Billa.
V čem je jeho kouzlo? Možná v tom, s jakou pečlivostí si hraje s každou scénou. Je detailista, nejde mu tolik o celek, často do svých filmů vloží dialog či sérii gest bezdůvodně, jen proto, že se mu líbí. To ale neznamená, že by tyhle střípky nebyly samy o sobě dokonalé. Tarantino je zkrátka pořád tím malým klučinou, který si rád hraje, jako když se motal babičce pod sukní.

Leccos o jeho přístupu vypovídá i anabáze vzniku jeho zatím posledního filmu Hanebný pancharti, který vstoupí do české distribuce příští týden. Snímek, který se odehrává v průběhu druhé světové války, vznikal velmi dlouho.

 

Dokonce jsem uvažoval, že z Hanebných panchartů udělám televizní seriál, Quentin Tarantino

„Je to nejméně deset let, co seděl v mé kanceláři a četl scény, které mě naprosto dostaly. Říkal jsem si, že to musíme natočit,“ vzpomíná producent Lawrence Bender. Tenkrát netušil, kolik různých variant zápletek mu ještě bude předhozeno. Jediné, co z původní verze zůstalo, je název. Tarantino dokonce uvažoval, že z Hanebných panchartů udělá televizní seriál či že námět zpracuje do podoby románu.

„Moje první setkání s Hanebnými pancharty bylo v prosinci 2004, kdy mi Quentin přečetl a zahrál celý Hitlerův monolog,“ vzpomíná Eli Roth, který dostal jednu z rolí.

Vojáky tlačí potřeba rychlé a šokující pomsty

„Pamatuju si, že jsem zůstal úplně paf. Roky mi pak volal a vždycky říkal, že má novou scénu, pak ji ale třeba použil v jiném filmu. Až asi před rokem a půl z ničeho nic řekl, že chce Hanebný pancharty opravdu dokončit.“ Snímek se ve své finální podobě točí kolem skupiny židovských vojáků, kteří nasazují své životy v týle německého nepřítele. Tlačí je potřeba rychlé a šokující pomsty.

„Je to film na steroidech a speedu. Je to film z druhé světové války, ale ne o druhé světové válce. Je to rychlé, ohromující, napínavé, se všemi překvapeními, střílečkami a násilím, které od Tarantina očekáváte, ale s námětem, který jste od něj ještě neviděli,“ dodává Roth.

Nebyl by to Tarantino, kdyby do zápletky nezamíchal také řadu kinematografických motivů. Je zde špiónka – veřejným povoláním herečka a jedna z hlavních postav je provozovatelkou pařížského kina. Odkazy na snímky té doby se stopáží jen hemží.

Při výběru obsazení Tarantino opět trval na detailech, proto každou roli dostal vždy herec ze stejné země, ze které byla i jeho postava.

„Jako Evropanka jsem si toho velmi cenila. Quentin na to má dost kuráže, dodal filmu autentičnost. Různé jazyky mají různé melodie, je zábavné pozorovat, jak se lidé slyší, ale nerozumějí si,“ říká z Německa pocházející Diane Krugerová.

Waltz za životní roli získal ocenění v Cannes

Doplnil ji zmíněný Eli Roth nebo Brad Pitt, který byl dokonce režisérova úplně první volba. „Je skvělý. Dlouho jsme spolu chtěli pracovat a tohle bylo přesně ono. Nemohl jsem zvolit nikoho jiného,“ říká sám Tarantino. Nakonec však všechny zastínil do té doby nepříliš známý, v Londýně žijící, původem rakouský herec Christoph Waltz, představitel plukovníka Landy.

Když celá Tarantinova delegace přijela do Cannes, kde měl film světovou premiéru, kvůli které probíhalo samotné natáčení ve velkém časovém presu (Tarantino chtěl Cannes stihnout za každou cenu), málokdo tušil, že cenu si odveze jako jediný právě Waltz. Hned na pódiu, s oceněním pro nejlepšího herce v ruce, ovšem tento úspěch věnoval právě Tarantinovi.

„Je tvůrce role, mé role, která je srovnatelná s jinými velkými postavami historie. Věnuji se herectví po třicet let, už jsem z něho byl možná trochu unavený, ale tohle je nový, skvělý začátek,“ dodal přímo v Cannes Waltz.

Zábavná pohádka plná násilí

Porota francouzského áčkového festivalu víc cen snímku nedala. I filmoví kritici a kritičky nevybuchují nadšením, spíš zůstávají vlídní. Za zábavnou pohádku plnou násilí, která překypuje zábavou, označuje Pancharty Todd McCarthy z časopisu Variety.

Lisa Schwarzbaumová z Entertainment Weekly zase poznamenává, že skuteční nacisté Hitler a Goebbels jsou hráni groteskně, židovští vojáci tvrdě a ženy jsou za femme fatale, ale v Tarantinově pojetí to nevadí. Jaká bude reakce českého publika, těžko odhadovat. Budeme si na ni muset ještě týden počkat.