Čtyřicetiletá literární vědkyně přednášející na Sorbonně polskou literaturu se sblíží s mladým ruským historikem Alexandrem. Původně slýchala přes zeď jeho hádky s věkově přiměřenou partnerkou Naďou.

Jednoho dne ji právě ona seznámila se Sašou netušíc, že vznikne nový, trvalejší vztah. Jenomže Juliina duše je zakletá jak zklamáním osobního života, tak posedlostí prací, která jí po léta dodávala sebevědomí. Je to vlastně historická provokace, důvěrné sblížení Polky a Rusa s vědomím podílu mocné říše na trojím dělení polského státu.

Nurowská je jako autorka však věrna hlasu srdce, které se v případě Julie začíná ozývat po řadě let strávených jen odbornou kariérou. Nakonec se odcizila nejen manželovi, ale i dceři. Proč? Co mám společného s tou „dřívější ženou“? Jak se „k ní“ mám vrátit? To jsou otázky, které si klade Julie uprostřed diskusí o sobě, ale i dávnější i moderní historii.

Nejde jen o city

Nurowská přitom neuhýbá před politickými otázkami, které jsou součástí našeho dneška. Vnímá je jako součást života lidí, kteří se nechtějí schovávat před společenskou skutečností jen proto, že chtějí v soukromí být jeden s druhým.

Jen tak získává romance pevnější základ. Nejde „jen“ o sblížení lidí s odlišnou zkušeností, ale o barvitý děj našich dnů, v nichž se dva lidé snaží najít spojení pevnější než pouhý pocit, že mohou patřit k sobě.