Letos bylo akreditováno 4 770 účastníků a účastnic (proti loňsku jich zhruba 1 400 ubylo) a pět psů. Promítnuto bylo 493 filmů, z toho 241 celovečerních. Součástí slavnostního zakončení bylo promítání tří krátkých snímků, které vznikly v rámci animačních dílen přímo během LFŠ, a také celovečerní film rakouského režiséra Michaela Glawoggera Contact High za účasti Pii Hierzeggerové, jeho dvorní herečky.

Výroční ceny dostali Belgičané i Vorlíček

Během festivalu byli Výroční cenou AČFK oceněni slovenský filmař Ondřej Šulaj, dva Belgičané – animátor Raoul Servais a režisér Jaco Van Dormael, legenda české komedie Václav Vorlíček a Jaromíra Pilařová (za přínos českým filmovým klubům).

V druhé polovině přivítala LFŠ několik výjimečných filmařů. Svou retrospektivu (krátké snímky i celovečerní Taxidermii a Nejsem tvůj přítel) uvedl maďarský režisér György Pálfi.

Během workshopu předvedl ukázku castingu do svých „nehereckých“ filmů. Začal se návštěvníků vyptávat, co mají rádi, chtěl po nich slyšet věc, kterou ještě nikdy nikomu neřekli. „Když chci o lidech točit, musím jít přímo za nimi, do jejich prostředí, musím chtít je poznat,“ prohlásil.

Mozart podle Palma

Z dalších hostů vzbudil hodně reakcí Kurt Palm, svérázný rakouský filmař točí dokumenty o životě slavných s místy až montypythonovským humorem. „Ale nenechte se mýlit, nenajdete tam jedinou informaci, která by nebyl ověřená,“ prohlásil Palm po projekci snímku Měřič lýtek aneb Divoký život Wolfganga Mozarta.

Svůj druhý film Usínání uvedla v Hradišti polská režisérka Magdalena Piekorzová. „Ve svém snímku kombinuji vážná témata a humor. Vyprávím o různých druzích ospalosti, kterou v dnešní době procházíme skoro všichni,“ říká.

Projekce svých filmů doprovázel historkami i Václav Vorlíček. Třeba u snímku Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky vzpomínal na cestování po Indii i po Povolží.

Neformální atmosféra filmovky

Charakteristikou „filmovky“ byla i letos neformální atmosféra, které podléhají diváci, filmaři (až nezvykle vstřícní) a někdy bohužel také organizátoři. Na tomhle poli ovšem LFŠ zaznamenala znatelný pokrok. Otevřely se nové sály, skoro zmizely fronty před nimi, organizace nevázla.

Z hlediska programu je pozitivum větší důraz na workshopy a přednášky, naneštěstí třeba přehlídka belgické kinematografie proti očekáváním dost zchudla. Rovněž dávat retrospektivu slavného polského herce Zbigniewa Cybulského bez jeho klíčového filmu Popel a démant je přinejmenším přehmat. Přesto si Letní filmová škola uchovává svůj výjimečný ráz a zároveň je z ní stále lepší a lepší akce.