Vedoucí týmu Tomáš Záhoř Právu řekl: „Současnému restaurování předcházel technologický průzkum, který jsme dělali od jara každou noc po představení, tedy od deseti večer do šesti ráno. K horním částem plátna jsme se tehdy dostávali pomocí vysokozdvižného vozíku. Překvapilo nás, že Hynais na oponě dělal v kompozici i detailech minimální změny. Vše měl dopředu pečlivě připravené.“

Samotné plátno použité k oponě bylo sešité z několika kusů a jako celek bez kovového rámu váží 180 kilogramů.

Po třiceti letech

Záhoř o okolnostech i podmínkách mimořádného úkolu dále řekl: „Opona se naposledy restaurovala před třiceti lety. Tehdy byla sundaná, my ji čistíme zavěšenou, takže jsme postavili v interiéru divadla lešení.

Povrch je nejen zanesený prachem, ale dodané retuše ztmavly a laky zažloutly. Hynaisovy barvy jsou však i po 126 letech svěží a my vše očistíme tak, aby zářily ve své původní kráse.“

Financování je z velké části pokryto ze sponzorského daru takřka 1 miliónu korun, který divadlu věnovala lékařka a galeristka Dadja Altenburg-Kohlová, která pro Právo řekla: „Hynaisova opona je symbolem a pro mě i výzvou přispět k zachování kulturních a duchovních hodnot našeho národa.“

Součástí nadace DrAK, kterou Dadja Altenburg-Kohlová založila, je galerie i budoucí Muzeum Montanelli. DrAK podporuje projekty v oblasti kultury a umění, část činnosti se týká podpory zdravotnictví.