Článek
Walterova manželka, hudební virtuoska, zemřela a on se marně snaží svůj život vyplnit alespoň tím, že bere kurzy hry na klavír. Ovšem lektory a lektorky střídá rychleji než ponožky. Nežije, přežívá se sklenkou červeného vína v ruce.
Ze stereotypu ho vytrhne až pozvánka na vědeckou konferenci v New Yorku. Ne že by něco publikoval, jen spolupodepsal práci své kolegyně a ona nemůže jet.
Walter dorazí do svého newyorského bytu, kam už několik let nezavítal, a setkává se tu se dvěma nezvanými hosty, kteří jsou ve Státech nelegálně: Tarekem ze Sýrie a Zainab ze Senegalu. On hraje v jazzové kapele na djembe (buben afrického původu), ona prodává ručně vyráběné šperky na trhu.
Dvě dějové linie
A právě tady se film pomyslně rozděluje. Jedna linie pokračuje Walterovým směrem. Objevuje nové rozměry vlastní osobnosti, zjišťuje, že jsou věci, za které se vyplatí bojovat i proti silnější přesile. A že i neúspěch z vás může udělat lepšího člověka.
Tareka později zatknou, ocitá se v detenčním zařízení a druhá linie až příliš popisně představuje, jak to v něm chodí. Že vás mohou v okamžiku převézt na druhý konec Spojených států, nepustí vás na denní světlo, natož abyste mohl hrát na djembe i tady. Je jasné, co tím chtěl režisér Thomas McCarthy říct, že není republikán a že se mu nelíbí, jak vláda USA nakládá s ilegálními přistěhovalci.
Jediný výraznější svorník obou linií nabízí poněkud širší interpretace. Snímek podle ní ukazuje, že se život typického Američana obohacuje vlivem jiných kultur a jiných pohledů na svět. Vyjádření této myšlenky je výraznou, ale po hříchu jedinou ambicí filmu.
Ovšem když se na to budeme chtít dívat pozitivně, je to pořád o jednu ambici víc, než měl předchozí McCarthyho Přednosta, ne zrovna originální, ale rovněž milý snímek ze škatulky amerických nezávislých filmů o setkání outsiderů na malém městě.
Kvalitní hudba od Kaczmareka
Nezvaný host má ale navrch ještě dvě přísady, které ho pozvedávají o několik kvalitativních úrovní. Tou první je hudba, na které se podílel i Jan A. P. Kaczmarek (jenž poněkud nespravedlivě nedostal Českého lva za film Karamazovi) a která svižně a vkusně proklouzává mezi klasickými motivy a africkým etnem.
Druhou je výkon Richarda Jenkinse v roli Waltera. Naprosto zaslouženě si za ni vysloužil nominaci na Oscara, zvládl přerod své postavy s bravurou, budí zúčastněný úsměv svou snahou hrát na djembe i okouzlit Tarekovu matku, která se znenadání zjeví v ději.
Každopádně McCarthyho tvorba nabírá pozitivní směr, točí divácky vstřícné filmy, a když při příštím popisu detenčního centra použije i jiné prostředky než monology jedné z postav, zaslouží si ještě o něco pozitivnější recenzi.
Nezvaný host
Nezvaný host USA 2007, 104 min.
Nezvaný host USA 2007, 104 min. Režie a scénář: Thomas McCarthy,
hudba: Jan A. P. Kaczmarek, hrají: Richard Jenkins, Haaz Sleiman