Trefujete se při skládání do postupů, u nichž později zjistíte, že je už někdo složil?

Czendál (kytara): Stalo se nám to mnohokrát. S novou deskou jsme si ale hodně pohráli. Zkoušeli jsme různé nastavení aparátu a také podladění, z čehož nakonec vylezla zajímavá zvuková verze. Víc jsme také dělali s elektronikou.

Váš zpěvák Zeller má určité pěvecké mantinely. Brali jste to při skládání v úvahu?

Czendál: Tentokrát moc ne. Zeller (zpěv): Na této desce zpívám víc než na předešlých, protože jsem zkrátka musel. Připouštím, že na koncertech je to docela fuška. Zpívám úplně jinou technikou než dosud.

V textech jste jako vždy spíš neklidnými bojovníky. Co vás k tomu vede?

Zeller: Myslím si, že člověk žije sám za sebe, a tím pádem jde vždycky proti ostatním. Žije ve společnosti, kde se musí etablovat, prosadit, a ne se pořád obávat o existenci.

Není tenhle postoj spíše váš osobní?

Zeller: Možná ano, já se v životě musel obecně pořád prát, abych se někam dostal. Nemyslím si ale, že by to takhle neměli i jíní. Na našich koncertech mluvíme s lidmi a zjišťujeme, že mnozí prošli stejnou zkušeností. Není to podle mě okrajové téma.

Ve vašich textech se opakují určité morální zásady. Můžete je přiblížit?

Zeller: Vyjadřuju se k obecně existujícím morálním normám v této společnosti, které za moc nestojí. Strašně mě to štve, protože nevidím důvod, proč by měli lidé, kteří lžou, kradou a podvádějí, být na koni, a ti féroví být chudí. Zakládám si na tom, že nelžu, nepodvádím a nekradu.

Co s tím?

To je jednoduché. Lidi, kteří nám vstoupí do cesty a jsou křiváci, je třeba nemilosrdně srazit. Neuznávám teorii, že v tu chvíli je člověk stejný jako oni. Když mě někdo podrazí, udělám mu něco, co si bude pamatovat. Musí ale začít on, do té doby na to nemám právo.

Jsou všechny texty na albu inspirovány skutečností?

Zeller: Nepíšu texty konkrétní, mám rád spíš symboly, i když je v nich děj. Z tohoto pohledu jsou podle skutečnosti všechny. Ne všechny jsou ale bojovné. Je to jedna ku jedné: část jsou morální klády, část nadhledové věci. Je tam třeba text o lásce k autům nebo o diskotékách.

O diskotékách? To mi k vám moc nejde.

Zeller: Víte, proč milujeme koncerty? Protože když skončíme, nejedeme domů, ale jako králové vstoupíme ve všech těch městech a městečkách na místní diskotéky. Odehrávají se tam desítky naprosto úžasných příběhů. Stojíme na baru, jsme strašně chytří, okukujeme baby a závidíme místním diskofilům všechnu tu načančanou krásu, protože v klubech to tak není. Ačkoli naše koncerty jsou výjimka, tam chodí krásné holky.