Netrebko v bukletu přiznává, že výběr skladeb byl její vlastní a že šlo o písně, melodie či árie, které jsou blízké jejímu srdci. Tak trochu obdoba alba Kožené Když mne stará matka, ale v úplně jiném smyslu – přestože právě Dvořákovu skladbu rovněž zahrnuje.

Pokud u Kožené šlo o lidové písně a jejich parafráze v dílech jiných skladatelů natočené jen s klavírem, u Netrebko s orchestrem jde spíše o potěšení z krásných melodií, často svádivých a pěnivých jako šampaňské.

Vedle sebe jsou dvě operní třpytné árie (Offenbach, Charpentier), tři operetní hity (Kalmán, Heuberger, Lehár), část Griegova Peer Gynta (Solvejžina píseň), ale i písně Richarda Strausse, Antonína Dvořáka či Rimského-Korsakova, do toho ještě židovské etno, italské, španělské, francouzské písně, jeden ruský romans a část Weberova Requiem. Směs, která by u kohokoli jiného vypadala divoce, u půvabné divy zabírá bez problémů.

Netrebko zpívá skvěle, lehce, uvolněně jako operetní subreta a dovede se bez problému vpravit i do ostatních žánrů. Nás může zajímat, že se na přání členů PKF odhodlala nazpívat Dvořáka česky a dopadlo to uspokojivě. Pozvala si i dva vynikající hosty, polského tenoristu Piotra Beczalu a mezzosopranistku Elinu Garanču. Pražské album je vzhledově možná přeslazeně romantické, ale i díky výkonu PKF je malým klenotem.

 


Anna Netrebko: Souvenirs, Deutsche Grammophon, 62:59