Článek
V multimediálním projektu bude tančit trojice Viktor Konvalinka, Klára Jelínková, Tomáš Rychetský, ale také Hana Turečková, Ivana Mikešová a Oleksandr Kysil. Zvláštní název ve francouzštině – kamufláž – vzbuzuje otázky. Druhá půlka názvu, age, znamená anglicky i francouzsky věk, dobu.
Zda jde dobu skrývání, éru zastírání, objasnil choreograf Jan Kodet. „Slovíčko kamufláž mi vždycky připadalo žertovné. Vytvořil jsem dost kreací, které byly velmi vážné. Toužil jsem tedy udělat něco humorného, co však přivádí také k zamyšlení. Pro mě je to i o přetvářce, o nadsázce.
Kamufláž pro mě znamená zamaskování, nikoli lež. Dokonce bude i minitravesty show, tedy přímo esence kamufláže. Přál bych si, aby to bylo představení odlehčené, které ale přes humor zamrazí.“
.: Camouflage - Ivana Mikešová Foto: D. Dostálková
Režisér Janek Růžička k tématu dodává: „Vždyť travestie vlastně znamená převrácení věcí, zesměšňující parafrázi vážného. Vážné věci se podávají humorně, u humorných vám zase jde po těle mráz. To je taky princip našeho představení.“
V rámci baletu Národního divadla jde o velmi experimentální dílo, právě proto se koná v prostředí Kolowratu, kde bude mít šestice tanečníků úzký kontakt s divákem. Janek Růžička si přeje si, aby divák zapomněl, do jakých prostorových dimenzí divadla přišel. Napomáhají tomu projekce multimediálního výtvarníka Martina Kermese i světelný design Daniela Tesaře.
Jednotlivé prvky choreografie se mohou jevit jako abstraktní, ale v kontextu budou nabity významy, jež jsou při převrácení ve svůj opak náhle postaveny do zcela nového světla. Tanečníci se tak ocitnou třeba v kůži popových hvězd, které pouze otvírají ústa na playback.
Na závěr se přitom ozve skutečný hlas – Ivana Mikešová totiž umí i zpívat. Principy popové hudby zkoumá a pitvá ve svých velmi současných a mnohotvárných kompozicích skladatel Ivan Acher, který s Kodetem spolupracoval už při inscenaci Dance macabre v Divadle Archa.
