Jako jakousi výplň mezi dvěma alby jste iniciovali vydání knížky Smaragdové oči. Proč?

Kuko (zpěv, baskytara): Asi vám odpovíme jako všem: měli jsme přetlak nápadů. Tuhle odpověď nám poradila jedna šikovná holka.

Dobrá. Jak je to ale opravdu?

Kuko: Pravda je taková, že jsme původně chtěli natočit film. Báli jsme se však, že nám scénář nebo některé nápady ukradnou režiséři a producenti, se kterými o nich budeme mluvit. Tohle ale nikam nepište. Oficiální verze je, že jsme měli přetlak nápadů.

Juraj (kytara): Obávali jsme se, že nám nějaký producent nebo režisér řekne, že je to blbost, a za rok uvidíme náš nápad v jeho filmu. Usoudili jsme, že když budeme mít knihu, do které ty nápady zapíšeme, bude každý vědět, že jsou naše.
Měli jsme spoustu historek, které byly nezhudebnitelné, protože kdybychom z nich chtěli udělat písničky, byly by strašně dlouhé. Navíc spousta nápadů nešla zrýmovat, jelikož by zmizela pointa. Kuko si velmi pečlivě všechno zapisuje do telefonu.

Mário (kytara): Rozdělovali jsme to na nápady písničkové a filmové.

Kuko: Mohli bychom také říct, že jsme lidem chtěli dát něco nového - to je taková hloupost, která se často říká.

Jak dlouho jste historky pro knihu, respektive film schraňovali?


Kuko: Kupily se od roku 2003, kdy jsme dospěli k závěru, že si musíme začít všechno zapisovat. Do té doby jsme se jeden večer něčím bavili, ale jelikož after party dopadla dobře a všichni se opili, následující den ráno jsme si nic nepamatovali.

Juraj: Třeba se stalo, že Kuko něco zaznamenal a ráno nám přečetl, že má zapsané „nohy“. Nikdo ale nevěděl, co to má znamenat, ačkoli večer předtím nám to přišlo mimořádně vtipné.

Kuko: A tak jsme si řekli, že nebudu zapisovat jen jedno slovo, ale minimálně tři. Ty „nohy“ jsem musel vymazat. Nepřišli jsme na to, co měly znamenat.

Takže kniha Smaragdové oči je soupis historek?

Kuko: Je to několik příběhů, které se spojí. Jsou o kapele, podsvětí, drogách, fanouškovi a podobně. Nejsou tam jen naše příběhy, ty jsou tak z padesáti procent. Často jsme poslouchali, co kdo řekne u piva. Naše parketa jsou dialogy. Knihu napsal kamarád Dan Kvasnica a já byl jakási kontaktní osoba. Dávali jsme ji dohromady spolu.

Daniel Kvasnica si mezi svá jména vložil ještě Steele. Je to parafráze na autorku ženských románů Daniele Steelovou?

Kuko: Jmenuje se Daniel Kvasnica a to Steele si tam dal kvůli tomu, že mu přišlo směšné, že píše knihu. Určitě na ni při tom myslel.

Slyšel jsem, že jste měli problémy s korekturami.

Kuko: Korektorku Katku jsme upozornili, že nitránštinu (skupina pochází ze slovenské Nitry - pozn. aut.) a vulgarismy musí zachovat. Na to se nás zeptala, co má tedy opravovat. Domluvili jsme se, že udělá hlavně odstavce a červenou barvou označí pravopisné chyby. V nich jsme jí dali většinou zapravdu.

Je vydání knihy Smaragdové oči předzvěstí filmu?

Kuko: Ano. Producenti, se kterými jednáme, nám na poslední schůzce řekli, že realizaci vidí tak za rok a půl. Když ale seženou peníze dřív, pak třeba už za tři čtvrtě roku. Oslovili jsme dva producentské týmy.

Měl by to být hraný film, ve kterém nechceme hlavní role. Nebudeme hrát členy skupiny Smaragdové oči, o které kniha mimo jiné je. Chceme štěky, takové to „Běžte pryč, nic tu není“ nebo „Paní, přišlo vám psaní“.

Fanoušci od vás ovšem očekávají i nové album. Kdy vyjde?

Juraj: Pracujeme na něm. Máme v útržcích spoustu nápadů a začínáme je dávat dohromady.  Tenhle rok jsme moc hráli, takže se na to musíme vrhnout v nejbližší době. Mohli bychom ho vydat na podzim 2009.

Kuko: Pokud brahma dá, budou to písničky do filmu.