"V jednoho, jednu cestu věřit budeš… i v království, bezbolestnou zahradu, kde lev zahřívá beránka a hraboš si hraje s kočkou? Snad nepřijde… nemohl bych tam žít, radši zůstanu… spláchl jsem.“ 

Nicotnost. Žízeň. Pomatení. Hlavní postava knihy Martina Šmause Židle pro Štefana představuje více záporného než kladného hrdinu. Je pískem v ložiscích společenské mašinerie, solí v očích moudrých či obyčejných. Ničí sebe i své blízké.

Opustí klidný život otce rodiny a dobře placenou práci, aby se vrhl za chimérami. Za vidinou vyššího poznání, snad i smyslu. Svým snům se pokaždé upíše celou duší. Překotně a pomateně. Chaoticky.

Stejně vypadá i styl vyprávění v knize. Text působí neučesaně. Jestliže byla předchozí Šmausově knize vytýkána „medová lyričnost“, nyní se příběh téměř ztrácí pod návaly emocí, které medové rozhodně nejsou.

Autor často používá výpustek, – jako by zaznamenával proud myšlenek, jež přicházejí jedna přes druhou ve volných asociacích. Skáče v příběhu z místa na místo a směšuje realitu s představami.

Místo k sezení

Čtenář se ocitá v deliriu. Nechává se unášet do světa věčných pochyb, kde jsou oči upřené na nedosažitelné vertikály.

Od dob, kdy se hlavní hrdina podepisoval kresbičkou Myšáka do vrcholových knih na skalách, se mnoho změnilo. Stále touží přemoci cosi vyššího, na skutečné skály mu však došly síly. Upíná se proto k dosažitelnějším formám naplnění.

Nezdolává již výšiny vlastníma rukama, ale čeká, že za ním přijdou až do obýváku. Nebo do hospody. Alkohol znamená únik, který rychle zničí lidskou důstojnost. Bloudícího snílka změní ve ztracenou existenci.

Naopak dvojice soucitných dívek za plotem nevzbuzuje žádné podezření. Přináší nový pohled na svět a především místo, kde se staneš sám sebou, kam budeš patřit. Nabízí volnou židli v teplém kroužku. Naplnění. Rozluč se s osaměním, s pochybami – Jehova udává jasný směr. Nezbaví tě však jen důstojnosti, ale i veškerého majetku a svobody.

Hra s lidským osudem

Autor se dotýká kontroverzní problematiky sekt. Odkrývá manipulaci s poslušnými ovečkami. Zaslepenou oddanost. Člověk dokáže uvěřit čemukoli – už jen pro pocit, že má v co věřit. Zatouží po dotyku věčnosti a až pozdě lituje.

Skutečné štěstí se totiž skrývá v každodenních maličkostech. Stejně tak ale platí, že kdo už o všechno přišel, nemá dál co ztratit.

V příběhu lze vypozorovat přílišnou schematičnost. Celkově působí autenticky, ale má tendenci zjednodušovat, omezovat se na černobílé vidění tématu. Jedná se sice o novelu nesporné literární kvality, nezanechá však ve čtenáři tak hlubokou stopu jako spisovatelova prvotina.

Martin Šmaus: Židle pro Štefana
Host, 176 stran, 219 Kč