Soud nad českými dějinami umístil do nebe, opečovaného Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem, domovským právem v Žižkovském divadle, k spatření ale kdekoli, kam Stvořitel rozprostře duhu patnácti barev opusů Divadla Járy Cimrmana.

Z očistce do ráje


Problematice Českého nebe, jeho interpretaci, a pokusu o dezinterpretaci věčným mystifikátorem, vídeňským profesorem Fiedlerem, je věnován tradiční úvodní seminář. Pozoruhodný např. Svěrákovým/Smoljakovým účastenstvím nad prací českých falzifikátorů dějin Hanky a Lindy, objevitelů Rukopisů královédvorského a zelenohorského.

"Museli se přece při padělání taky pěkně bavit," připustil v přednášce na úterní premiéře Svěrák chápavě. Prostor dostala dokonce Cimrmanova absolutní juvenilie popisující milostné trampoty Smila Flašky z Pardubic a Beneše Krabice z Weitmile. Kritik může vytknout brilantnímu duchovnímu rozměru autorovy prvotiny jen to, že pozapomněl na jejich pokračovatele, Vavřince Benedikta z Nudožer...

České nebe, jeden z patnácti Cimrmanových majstrštyků, otevírá ve Smoljakově režijní interpretaci závažný problém české společnosti předlustračního období. Česká nebeská komise ve složení Praotec Čech, Svatý Václav, Mistr Jan Hus, Jan Ámos Komenský, Karel Havlíček Borovský a Babička Boženy Němcové váží viny a hlasováním určuje, kdo smí z očistce do nebe.

Pozorný divák konečně pochopí, že české změtení hodnot má na svědomí už Praotec, v nebi nepozorný žák doučovacího kroužku Učitele národů. I to, proč Janu Husovi tak často naskakuje husí kůže a proč nemá rád plamenné příměry českých politiků a básníků. Potvrdí se, že maršálek Radecký je opravdu tajtrlík.
Aspoň že svatý Václav není lakomec. Jeho telefonicky sdělované, zdeúřední "nedám, nedám" je veskrze pozitivní a univerzální odpovědí záplavě žadatelů, kteří ho snažně vzývají: "Nedej zahynouti nám ni budoucím."

Dějiny v kostce


České nebe překonává mnohomluvného Palackého. Je nejenom výkladem, nýbrž stvrzením reality show dějin národa českého v kostce. Příčí se mi ironizovat, že "v magikostce", neboť ta je podobně jako naše historie hořká a mastná, zatímco nejnovější hra svaté trojice Smoljak-Cimrman-Svěrák úsměvná, sarkastická, a proto pravdě blíž.

Pochopíme dokonce, proč se tatíčkem národa nestal rozdílem jediného hlasu České nebeské komise Cimrman, nýbrž nějaký Masařík, z moravské slovačiny převedený Masáryk. A protože tituly praotec, otec, tatíček, babička, dcera, dokonce i zrádce národa už byly rozdány, lépe se smíříme také s tím, že na současného krále zbylo jen přizvisko tata.

Divadlo Járy Cimrmana v Žižkovském divadle Praha - Smoljak, Cimrman, Svěrák:
České nebe. Režie Ladislav Smoljak, scéna a kostýmy Jaroslav Weigel. Česká premiéra 28. října 2008.