Už jsou to čtyři roky, co jste vydala své poslední album. Chystáte něco nového?

Přiznávám, je to už dlouho, beru to jako svůj dluh vůči fanouškům. Mrzí mě to. Ale nějaké nové nahrávky se snad urodí.

Kam byste se chtěla hudebně vyvíjet?

Už jsem toho spoustu udělala, navštívila mnoho stylů, s časem je pořád těžší a těžší se neopakovat, nevracet se k už nahranému. Chci jít dál, třeba směrem k velkým skladatelům minulosti, ale uchopit ty jejich věci svým vlastním způsobem. Možná to teď tak cítím i proto, že jsem na svých albech vždycky preferovala spíše moderní autory.

Které skladatele minulosti máte na mysli?

Je jich spousta. Zbožňuji Čajkovského a jeho houslové koncerty. Když jsem byla malá, bylo mým největším snem, nahrát právě jeho skladby. Miluji romantické skladatele a on je opravdu výborný. Je pro mě velkou výzvou. K jeho hudbě bych chtěla znovu vrátit.

Nemáte někdy chuť převážit svou hudbu na některou stranu, směrem k popu nebo ke klasice?

Preferuji svůj vlastní styl, ze kterého je snad patrné, že mám ráda jak klasiku, tak pop. Nemůžu žít ani bez jednoho. Klasickou hudbu vnímám více po emocionální stránce. Ta současná je zase více živoucí.

Výtěžek z vašeho pražského koncertu jde na Nadační fond pro zdraví dětí, který pomáhá zavádět nové metody do práce českých pediatrů a gynekologů. Jaký je váš vztah k charitě?

Zdejší koncert vnímám jako velmi zajímavou událost. Děti jsou naše budoucnost, takže je důležité získat pro ně patřičnou péči. Abych se přiznala, otázce té vědy moc nerozumím. Ale obecně je výzkum samozřejmě podstatný a my dospělí bychom se měli starat o ty nenarozené i ty právě narozené. Jsem strašně ráda, že se koncert s takovýmto posláním povedlo zorganizovat, že tolik lidí nadaci přispělo a že jich tolik na koncert přišlo.

A obecněji?

Není to poprvé, co se účastním charitativní akce. Letos jsem jich odehrála několik, jednu pro Červený kříž, pak v New Yorku v rámci boje proti rakovině. Osobně bych se chtěla angažovat i v boji za práva zvířat.

Jak byste své koncerty představila?

Hraji s kapelou, také s orchestrem. Pro Českou republiku jsem si vybrala skladby od mého prvního alba kombinující klasiku a pop The Violin Player z roku 1995 až po poslední desku Choreography. Záhrála jsem na elektrické i akustické housle. Připravila jsem takový výlet skrz celou svou tvorbu.

Máte nějaký předstartovní rituál?

Nemám žádný konkrétní. Dříve jsem polévala podlahu čistou vodou těsně před tím, než jsem vyšla na pódium. Takový rituál děláte, abyste se uklidnil, ale zároveň vás to hrozně svazuje. Ve výsledku to nestojí za to. Nechala jsem toho před deseti lety.

A stihnete se aspoň trochu projít po Praze?

Zcela jistě se na to chystám, chci se jít podívat po památkách. Byla jsem v Praze už několikrát, dokonce jsem tady i natáčela.

Objevila jste pro sebe už i něco z české hudby?

Á jé, česká hudba. No, tak tu jsem ještě neobjevila. Snad tady na nějakou narazím.