Zcela odmítá roli mluvčího. Zviditelnil se hned prvotinou a mezi přední autory se zařadil románem Portnoyův problém (Portnoy’s Complaint, 1969), v němž komicky vylíčil svízelné dospívání židovského chlapce. Následovala řada dalších děl, skrze které dospěl k meditacím nad otázkou lidské identity.

Později svou tvorbu radikalizoval. Nevyhýbá se vypjatému erotismu ani výpadům proti americké společnosti (Sabbathovo divadlo, 1995; Umírající zvíře, 2001; Lidská skvrna, 2007 aj.).

Stárnoucí kašpárek

S hlavní postavou Sabbathova divadla „Mickeyem“ Sabbathem se setkáváme ve chvíli, kdy na rakovinu umírá Drenka, jeho milenka s obdobně nevázaným sexuálním apetitem. S ní zemřela naděje na útěchu či pocit jistoty. Sabbath nechce dál snášet každodennost a rozhodne se završit představení. Zůstane bez ženy, bez střechy nad hlavou, stíhaný zákonem a odsouzený veřejností. Uvědomuje si, kolikrát zkrachoval. Poprvé ve čtrnácti, když mu ve druhé světové válce zahynul bratr.

Podruhé ve třiceti, když zmizela jeho manželka a opustil dráhu režiséra, a potřetí v šedesáti, když jej veřejně lynčovali za nemravné hrátky se studentkami.
Propadá postupující frustraci, která se rozrůstá do paranoických stavů. Přesto nedokáže dobrovolně odejít ze scény.

Stárnoucí chlípník křečovitě svírá kalhotky devatenáctileté. Poslední možnost, jak zachytit realitu, než se rozplyne. Nic víc, nic míň. Lapený divadlem. Ubohý kašpárek pohrávající si s tabu. Fraškovité momenty přerůstají v zamyšlení nad smyslem bytí. Je život čirá svoboda, nebo nesvoboda?

Nad myslící hlavou visí meč protikladů. Sabbath sice nesnáší takzvaně přátelské sdílení traumat po vzoru Klubu anonymních alkoholiků, zároveň ho ale ničí silně idealizované vzpomínky. Nechce ničeho litovat, přitom ve vlastním epitafu sumarizuje, co neudělal.

Sex bez tabu

Roth vytvořil v Sabbathovi antihrdinu, který vědomě popírá stereotypy. Má sklon zesměšňovat vše, co se mu příčí. Osvobození od konvencí činí z lidské sexuality životní vzpruhu. Ústřední bod Mickeyho snažení totiž představuje chuť milovat se kdykoli, kdekoli a jakkoli.

Román zapadá do současného trendu detabuizace intimních témat. I když dnes nelze v literatuře hovořit o etických či morálních tabu, některé prvky reality se při zobrazení stávají nepřijatelnými.

Všední jazyk a opakovaný popis aktů pohlavní dospělosti však nesou i trvalejší uměleckou hodnotu, protože nejsou samy o sobě cílem, ale naopak platnými prostředky vyjádření psychologických konfliktů. Spisovatel se zaměřuje na pochyby jedince, širší společenský rozměr chybí.

Méně rozsáhlá díla dřívější tvorby tak často na čtenáře působí zdánlivě silnějším dojmem. Sabbathovu příběhu dodává výjimečnost brilantní zpracování.
Vyprávění plyne sebejistým stylem bez zbytečných esejistických vsuvek. Myšlenkově bohatá, ale ryze beletristická próza dokonale vystihuje jemné hranice mezi realitou a fikcí, životem a literaturou.

Philip Roth: Sabbathovo divadlo Mladá fronta, překlad Jiří Hanuš, 349 Kč