Článek
Po loňské přestávce, kdy měla znělka karlovarského filmového festivalu grafickou podobu, se vracíte zpět k variantě hraných minipříběhů. Co vás k tomu vedlo?
Hrané znělky mají v novodobé historii festivalu tradici i popularitu, ty nejlepší se staly dokonce jakýmsi samostatným poznávacím znakem festivalu. Přesto se nám loni zdálo, že už se nápad vyčerpal, že točit každý rok úplně novou znělku ztratilo smysl. Ale už na konci festivalu prezident Jiří Bartoška naznačil, že budeme o její podobě znovu mluvit.
A došli jste k závěru…
Došli jsme k závěru, že grafická znělka nedokáže ideálně festival charakterizovat. Pan Bartoška si přál, aby součástí byla karlovarská hlavní cena Křišťálový globus, a nakonec z toho vyšlo společné téma Co se stane se sochou poté, co si ji laureáti přivezou domů. Mění se tedy aktéři a konkrétní náplň příběhů. Letošní znělka má čtyři varianty a uvidí je až festivaloví diváci.
Kdo je autorem znělek a kdo v nich letos hraje?
Základní nápad měli režiséři Ivan Zachariáš a Martin Krejčí, kteří už každý jednu znělku natočili. Ale podílel se na tom hodně i pan Bartoška a také tým, který tradičně pracuje na výtvarné podobě festivalu. V obsazení jsme měli ohromné štěstí. Z domácích laureátů je to první dáma českého filmu Věra Chytilová, ze zámoří muži mimořádně zvučných jmen: Miloš Forman, Danny De Vito a Harvey Keitel. Všichni ochotně souhlasili, jen bylo těžké zorganizovat s tak zaměstnanými lidmi natáčení.
Kolikrát jste kvůli tomu do Ameriky jeli?
Ještě teď tomu nemůžu věřit, ale nakonec jsme to udělali za víkend – v sobotu s De Vitem, v neděli s Formanem a v pondělí s Keitelem. Velký dík za to patří londýnské produkční společnosti Stink, která zastupuje Ivana Zachariáše, špičkového reklamního režiséra ve světovém měřítku, a která nám kvůli němu doslova za minimální náklady nesmírně pomohla.
Jaký to byl pocit, točit s takovými hvězdami?
Jak mám odpovědět, abych se přitom nedmul pýchou? Nádherný. Nejen osobně, kdy jsem si připadal jako součást nějakého neuvěřitelného filmu. Hlavně jsem pyšný za festival. Nejsme přece tak malí, když pro nás točí tak velcí umělci znělku! Jenom to, že Ivan Zachariáš s tím tráví už dva měsíce, je úžasné. Režisérům v jeho postavení se dnes platí honoráře, které by byly zcela mimo naše finanční možnosti. A tohle točí z lásky k festivalu úplně zadarmo.
Máte z těch několika vteřinových filmů nějaké veselé historky z natáčení?
Kdo by neměl, vždyť už ta setkání jsou báječné historky! S Keitelem to ale mělo až magický půvab: dlouho jsme hledali místo, kde bychom jeho příběh natočili, a pak Ivan objevil bar, který pro něj byl jako stvořený.
Harvey Keitel přijel, strnul a povídá: „Kluci, vy mi to nebudete věřit, ale támhle v tom protějším domě jsem se narodil. A začal ukazovat, kam chodil mámě pro mlíko, kde si hráli, vzpomínal, který krám zmizel, byl zkrátka úplně dojatý.“ Navíc měl bezprostředně po operaci nohy, nesměl moc chodit, ale sám vymyslel, jak té situaci všechno přizpůsobit. Danny De Vito byl roztomilý stejně jako loni ve Varech. Když přišel, nechal si nastoupit celý štáb, vyfotil si ho a pak se nechal fotit na „turistické“ fotky s námi ostatními. A hodně mluvil o tom, jak jsou dnes festivaly důležité, protože je to už jediné místo, kde lze pouštět dobré filmy, jinak je všechno jen kšeft.
Nechystá Miloš Forman nový film?
Říká se to a podle toho, jak výtečnou měl náladu, bych řekl, že to je i pravděpodobné. U Formanů v Connecticutu jsme strávili celou nádhernou neděli. Už jenom vstoupit do jeho impozantní pracovny je přitom zážitek: na polici tam vedle sebe stojí sošky Oscarů, Zlaté globy, BAFTY – a Křišťálový globus. Byl nesmírně ochotný, zábavný a maminka jeho ženy nám pekla senzační štrúdl.
Festival ještě nezačal, znělku ještě nikdo neviděl, a už se ptám: kdo bude hrát příště?
Rádi bychom tu laťku udrželi. Měly by to být příběhy dalších laureátů Křišťálových globů za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii – nových i minulých. Budeme se snažit natáčet znělky už během festivalu, ale samozřejmě nevíme, zda se nám to v tom nabitém programu podaří.