Co mohou očekávat návštěvníci festivalu v Doupově?

Vzrušující anglický punk rock. Na koncertu budeme střídat staré věci s novými, ale hlavně tam budou ty staré. Myslím si, že jim dává publikum přednost.

Jak jste přišli na ono docela podivné jméno kapely Petr a děti ze zkumavky?

Když jsme začali v roce 1978, tak první dva tři týdny existence kapely jsme pro ni neměli jméno. V té době se v Anglii narodilo první dítě ze zkumavky Louise Joy Brownová a náš kamarád, který žil ve stejné ulici, nás jednou potkal a říkal nám - Tak vy máte kapelu? My na to, že jo. A proč neuděláte písničku o dítěti ze zkumavky? Tak jsem jeho nápad použili.

Co vás inspiruje při skládání?

Všechno, co se kolem nás děje, obecně život, věci, o nichž si myslíme, že jsou legrační, vše, co se stalo nám a vše, co jsme viděli, že se stalo ostatním lidem. O tom jsme psali vždycky. Náměty jsou tytéž, pití, ženský, prostě zábavné věci.

Je život v Anglii tak legrační?

Je trochu dražší, vlastně o dost dražší, ale i na tom se dá najít hodně legračního. Musíte vidět tu směšnou stránku.

Jste schopný se za těchto podmínek uživit hudbou?

Ne, ale já jsem nikdy nežil jen z hudby, vždycky jsem musel dělat i jiné práce. A ostatní v kapele taky. Z hudby jsme nikdy neměli tolik peněz, takže musíme přes týden pracovat a o víkendu hrát s kapelou, a pak se zase vrátit do zaměstnání a pokračovat v práci.

Co lidi stále láká na punku, který je třicet let starý?

Hodně punkových skupin je schopno mluvit o tématech a pocitech, které mají i posluchači. Nemyslím, si, že by se to dařilo v textech heavymetalovým kapelám. A pak – punk je vzrušující hudba. Když jste mladý, chcete poslouchat vzrušující hudbu. Je rebelská, a když jste teenager, chcete se bouřit.

Chtěl jste se jako teenager bouřit i vy?

Jasně, když jsem měl v roce 1977 šestnáct, nenáviděl jsem školu, nenáviděl jsem své rodiče, nenáviděl jsem vládu, nenáviděl jsem mnoho věcí. V té době jsem poslouchal heavy metal, ale žádná z kapel, která jej hrála, neměla texty, jež by odpovídaly peklu, které jsem pořád pociťoval. A náhle se objevili v The Clash a Sex Pistols, kteří vyjadřovali přesně to, co jsem sám cítil. To bylo fantastické.

Věřil jste za mlada, že hudba může něco změnit?

Když jsem byl mladší, byl o něco naivnější, takže jsem si myslel, že hudba může změnit svět. Teď už si to nemyslím. Nemůže změnit svět, ale možná může změnit pohled na svět.